Rozhovor

U malých dětí v přítomnosti rodičů, pokud je rozhovor realizován v MŠ a na 1.st. ZŠ pak v přítomnosti učitele, kterého dobře zná.

Je nutné vysvětlit dítěti účel rozhovoru.

Podmínkou je  vytvoření vřelého, chápajícího vztahu, tzn. jednat taktně a šetrně k postojům dítěte, nesoudit, vše chápat; přijímat dítě takové, jaké je; trpělivost, přizpůsobivost, vynalézavost.

Dětem tykáme, starším vykáme, adolescentů se lze zeptat, co si přejí.

Oslovujeme křestním jménem, verbálně se přizpůsobujeme dítěti (i slovník a konverzační téma)

Šetřit s technikou mlčení, ale dát dítěti dost času na odpověď.

Pozor na nonverbální složku rozhovoru! Pečlivě pozorovat chování při rozhovoru.

Ruku podat až starším dětem, mladší spíše pohladit.

U předškoláka lze použít „magické techniky“ (kouzelník, začarovaná rodina, atd.)

Rozhovor se školákem je snazší, ale méně ochotně odhaluje city, zájmy a  postoje.

U adolescentů je přirozený odpor proti zkoumání soukromí

Pořadí otázek – od snazších k obtížnějším tématům.

Tato specifika rozhovoru s dítětem uvádějí např. Svoboda a kol.(2009).