3. Verbální a pojmové učení

•Výsledkem verbálního učení je osvojení symbolů slovní, matematické a chemické povahy.
•Postup při osvojování látky verbálního charakteru:
1. Seznámení s celým obsahem.
2.Rozdělení látky na organické celky.
3.Osvojování látky po částech.
4.Opakování látky vcelku, přičemž klást důraz na vztahy mezi prvky.
5.Vytváření návaznosti na dříve osvojené vědomosti. 

•Pojmového učení zahrnuje vytváření a osvojování (zapamatování, pochopení, využití) různých pojmů.
•Pojem je poznání souboru podstatných vlastností dané množiny prvků nebo jevů.
•Fáze pojmového učení:
1.Zapamatování si slova – pojmu.
2.Analýza prvků, které do skupiny osvojovaného pojmu spadají.
3.Rozlišení jednotlivých vlastností prvků, které do skupiny osvojovaného pojmu spadají.
4.Vydělování podstatných a nepodstatných vlastností prvků.
5.Abstrahování podstatných vlastností prvků – vznik zobecňujícího souboru – definice.  

•Fáze řešení problému:
1.Seznámení s problémem.
2.Rozbor problému (sbírání a třídění informací) – stanovení hypotézy.
3.Vlastní řešení – vhledem, pokusem a omylem,(chyby rozumné – mohou vést k cíli, chyby nerozumné – neúspěšnost je předem zřejmá) plánovitou myšlenkovou činností.
4.Nalezení řešení.
5.Kontrola – evaluace řešení, zdokonalení řešení.

•Problémová situace musí být jasně popsána.
•Řešení problému závisí na předcházejících zkušenostech a vědomostech účastníka kurzu.
•Doporučuje se, aby řešení problému bylo doprovázeno verbálním nebo písemným projevem účastníka.
•Po vyřešení problému je vhodné provést plnou demonstraci problému, tzn. rozšířit řešení na další  problémy podobného charakteru, tím se rozvíjí transfer.
•Pro řešení problému má velký význam motivace účastníka, jde ze jména o to „přimět“ účastníka k tomu, aby přijal problém vnitřně za svůj.