1. Příslovce

Příslovce


- neohebné, plnovýznamové
- vyjadřují okolnosti děje nebo vlastnosti
- odvození od adjektiv (dobrý → dobře), od zájmen => zájmenná příslovce (kdo → kde, kam)
- ve větě obvykle jako příslovečné určení (odešel rychle) nebo neshodný přívlastek (cesta pěšky)


Druhy:

– místa: doma, nahoru, tudy
- času: večer, občas, dosud
- způsobu: pěkně, takto, jak
míra: velmi, kolik, tolik
zřetel: početně, politicky, váhově
- příčiny: schválně, proto, úmyslně
- ustrnulá příslovce (vznikly ustrnutím prostého pádu podstatného jména): vleže, vstoje, domů, dolů

- příslovečné spřežky - píší se dohromady
- př. zleva, naplno, sbohem, zrána; po prvé i poprvé
- ustálená spojení - křížem krážem, jakživ
- stupňování - 2. st.→ -ěji/eji - zdravěji, lehčeji
- e – výše, blíže
- nepravidelně - dobře-lépe, zle-hůře
- 3. st.→ nej - nejblíže, nejvýše