Barvení mikroskopických preparátů 2
Opět je nutno téma kvůli obrázkům rozdělit.
1. Barvení mikroskopických preparátů 2
Kyselá - barvící plasmu (též plasmatická) - eosin, světlá zeleň, oranž G,
kyselý fuchsin,…
Zásaditá, basická - barvící jádro (též jaderná barviva) - toluidinová modř,
metylová zeleň, basický fuchsin,
hematoxylin
Neutrální - např. eosinát methylenové modři.
TYPY BARVENÍ:
A1/ progresivní - barvíme až je dosaženo žádaného zbarvení,
A2/ regresivní - napřed tkáň přebarvíme, pak přebytečné barvivo odstraňujeme.
B1/ sukcedánní - několik barviv po sobě,
B2/ simultánní - více barviv současně.
- v obou případech musí každé barvivo barvit jinou část tkáně
(C1/ substantivní - tkáň barvíme přímo barvivem)
(C2/ adjektivní - barvení prostřednictvím mořidla, které se váže přímo na tkáň)
Vitální barvení je způsob, kdy je tkáň barvena za živa. Rozeznáváme barvení
intravitální, kdy barvíme přímo v těle zvířete a barvení supravitální, kdy barvíme z těla vyňatou tkáň.
Příklady:
1/ Pozorování a barvení živých prvoků z nálevu
Postup:
na podložní sklo dejte kapku nálevu a přikryjte (pro zvolnění rychlosti pohybu prvoků poslouží vata)
vedle krycího sklíčka kápněte:
kapku inkoustu - je vidět cytostom (buněčná ústa) a trichocysty (váčky s toxinem umístěné pod pelikulou rovnoměrně - slouží jako obrana a k lovu – explozivní cysty – při podráždění vystřelí rosol a ten ztuhne a vytvoří bodec)
kapku tuše - je vidět plnící se potravní vakuola.
2/ Barvení nálevníků po usmrcení
na podložní sklo dejte po kapce nálevu, usmrťte kapkou Lugolova roztoku (3-6 minut), přikryjte krycím sklíčkem
vedle krycího sklíčka z jedné strany kápněte kapku modrého inkoustu, obarví se jádro (makronukleus)
z druhé strany přikápněte kapku červeného inkoustu, obarví se cytoplazma.
Giemsa
Giemsův roztok se používá buď koncentrovaný, nebo ředěný destilovanou vodou. Fixovaný preparát se namáčí standardně na 30 minut, v naléhavých případech je možné zvýšit koncentraci a dobu barvení zkrátit.
Baktérie se barví modře, pouzdra světle modře, sliz růžově.
Gramovo barvení
Zkoumaný vzorek nebo kulturu bakterií naneseme na podložní sklo a postupně nanášíme barvící roztoky. Každý roztok necháme působit cca 1 minutu. Postup si snadno zapamatujeme podle zkratky VLAS (VLAK)
Gramovo barvení
krystalová Violeť
Lugolův roztok
Alkohol
opláchnutí vodou
Safranin nebo Karbolfuchsin
Grampozitivní bakterie mají stěnu tvořenou peptidoglykanem a polysacharidy, kterými prochází kyselina teichoová. Při barvení se krystalová violeť dostává do buněk a tvoří s Luglovým roztokem modrou komplexní barvu. Alkohol není schopný prostoupit buněčnou stěnou a rozpustit komplex. Dobarvení safraninem dodá bakteriím tmavě fialovou barvu.
G+ koky: Staphylococcus, Streptococcus, Enterococcus;
G+ bacily: Corynebacterium, Clostridium, Listeria, Bacillus.
Gramnegativní bakterie mají stěnu tvořenou tenkou vrstvou peptidoglykanu a vrstvou lipopolysacharidu. Při stejném postupu dochází ve třetím kroku k vyplavení komplexu alkoholem a k odbarvení. Safranin dobarví bakterie červeně.
G– koky: Neisseria;
G– kokobacily: Haemophilus influenzae, Bordetella pertussis, Legionella, Brucella, atd.
G– bacily: Klebsiella, E. coli, Enterobacter, Citrobacter, Serratia, Vibrio, Pseudomonas, Proteus, Helicobacter pylori, Yersinia, Campylobacter, Salmonella, Bacillus fragilis, atd.
G labilní a nebarvící se
Některé bakterie, zvláště po dlouhé kultivaci a několikanásobném pasážování, nebo pokud přežijí útok antibiotik proti buněčné stěně (L-formy), se mohou změnit z G+ na G–.
Bakterie, které obsahují ve své stěně hodně mastných kyselin a vosků (Mycobacterium tuberculosis), se nemusí barvit podle Grama vůbec.