1. Pokračování 1





Zalévání do umělých pryskyřic

Metoda zalévání živočišných objektů do transparentní pryskyřice umožní žákům

přímý styk s přírodninou, aniž by došlo k jejímu poškození. Z vlastní zkušenosti bych

doporučila používat tuto metodu zejména pro menší živočichy. Altmann (1966)

považuje tuto metodu za vhodnou i pro botanický materiál, hlavně jehličnany, jejichž

uchování činí potíže. Jako hlavní výhodu konzervování pryskyřicí zmiňuje ochranu před plísněmi a škůdci, kterým jsou sbírky hmyzu často vystaveny. Zároveň můžeme hovořit o ochraně proti prachu a mechanickému poškození. 

Exponáty jsou lehké a snadno přenosné. Pokud se nám podaří zhotovit dokonalý preparát bez bublinek, můžeme přírodninu pozorovat ze všech stran, což je v porovnání s klasickými entomologickými sbírkami velkou výhodou. 



Máme několik možností, kde pryskyřici zakoupit a jaký typ zvolit.


Pro polymethyl metakrylát (PMMA) se jako nejlepší materiál na formu osvědčilo sklo. Formy z umělé hmoty jsou pro tento typ pryskyřice nevhodné. 






Před zaléváním objektu je dobré nejprve odhadnout správné množství hmoty, kterou potřebujeme. Objem si můžeme vypočítat z rozměrů formy a podle toho použít odpovídající množství pryskyřice.



Pokud se stane, že bublinky vyvstanou na povrch i v případě tenkých vrstev,usadí se většinou po obvodu hladiny. Ostrým nožem nebo skalpelem pak můžeme odříznout prstenec bublinek. Další vrstva pryskyřice pak propojí spodní zatvrdlou pryskyřici s novou bez jakýchkoli známek po bublinkách. 

V okamžiku, kdy zalijete objekt pryskyřicí, a začne proces tuhnutí, v žádném případě živočicha nijak nepřesouvejte nebo se nesnažte upravit polohu jeho končetin nebo jiných částí těla.

Pohybem v pryskyřici tak vznikne vzduchová bublina, která v matné kašovité hmotě sice není vidět, ale po polymeraci se většinou objeví. 

Nejvíce se mi osvědčilo zalévání v několika vrstvách. U PMMA pryskyřice jsem používala studenou vodní lázeň. Rovněž jsem při práci využila chladného počasí a nechala jsem pryskyřici tuhnout venku při nízkých teplotách, aby tuhnutí probíhalo co nejpomaleji. 

Živočicha jsem vkládala na zatvrdlou vrstvičku pryskyřice vždy hřbetní stranou nahoru, aby pohled shora byl vždy dokonalý i při vzniku případných bublinek.

Matný povrch na poslední vrstvě bylo potřeba upravit a vyleštit.

V případě, že pro PMMA pryskyřice použijeme skleněné formy sestavené z tabulového skla nebo skleněné nádoby, získáme relativně hladké plochy. 

Drobné nedostatky, jako jsou ostré hrany nebo nerovnosti na stěnách, zabrousíme jemným smirkovým papírem.  Závěrečné vyleštění pak můžeme provést pomocí čtyřhranného pilníku na nehty s různou hrubostí ploch. 

Pokud by i tak lesk nebyl dostatečný, využijeme leštící pastu pro leštění pryskyřic. Ta je dostupná v obchodech s výtvarnými potřebami a její cena se pohybuje od 70,- od 90,- Kč.