1. Základní didaktický model

Jedním z dalších základních rysů technik využívaných v pedagogickém procesu osobnostního a sociálního rozvoje je přesná metodická struktura v jejich aplikování ve výchovných a vzdělávacích programech škol. Na základě odborné literatury (viz S. Hermochová, 1982, 1988, 1994; J. Neuman, 1999; J. Valenta, 2000, 2006; R. Komárková, I. Slaměník, J. Výrost, 2001; M. Svoboda, 2004; R. Pelánek, 2008; aj.) ji můžeme vyjádřit následujícím způsobem:

Cíl (zaměření techniky) -  Instrukce -  Akce (průběh techniky)  -  Reflexe

 

Uvedený model, jejž schematicky a výstižně formuluje J. Valenta vystihuje základní metodickou posloupnost realizace technik používaných v pedagogickém procesu osobnostního a sociálního rozvoje. Tento model je dalšími autory (např. tým lektorů občanského sdružení Projekt Odyssea) rozšířen o další aspekty metodické struktury realizace výukových technik. Např. M. Dubec ve vztahu k technikám osobnostní a sociální výchovy uvádí následující didaktický cyklus (model):

Cíl (zaměření techniky) -  Motivace  - Instrukce  -  Akce (průběh techniky)  -  Reflexe  -  Evaluace

 

Z hlediska efektivního využívání technik je důležité tyto modely v pedagogické praxi zakomponovat do běžných metodických postupů týkajících se přípravy aktivizujících vyučovacích metod, především didaktických her, a do výuky. J. Maňák nabízí následující postup:

a)     vytyčení cílů hry (kognitivních, sociálních, emocionálních, ujasnění důvodů pro volbu konkrétní hry);

b)     diagnóza připravenosti žáků (potřebné vědomosti, dovednosti, zkušenosti, přiměřená náročnost hry);

c)     ujasnění pravidel hry (jejich znalost žáky, jejich upevnění, event. jejich obměny);

d)     vymezení úlohy vedoucího hry (řízení, hodnocení, apod.)

e)     stanovení způsobu hodnocení (diskuse, otázky subjektivity);

f)      zajištění vhodného místa (uspořádání místnosti, úprava terénu);

g)     příprava pomůcek, materiálu, rekvizit (možnosti improvizace, vlastní výroba);

h)     určení časového limitu hry (rozvrh průběhu hry, časové možnosti účastníků);

i)      promyšlení případných variant (možné modifikace, iniciativa žáků, rušivé zásahy).

 

V rámci podrobnější metodické charakteristiky technik využívané v pedagogickém procesu osobnostního sociálního rozvoje popíšeme jednotlivé složky modelů. Budeme vycházet ze základní struktury realizace technik: cíl, instrukce, akce a reflexe.