Pojetí mediální výchovy

Smyslem základního konceptu mediální výchovy je výchova kriticky myslícího člověka, jenž je schopen pochopit symbolické prostředí médií. 

Za nejdůležitější se všeobecně považuje dosažení mediální gramotnosti, tedy souhrnu schopností a dovedností, rozlišovat, kriticky hodnotit a analyzovat média a informace a rozumět jim (Aufderheide, 1993). 

Šíře pojímá cíle mediální výchovy německý sborník pojmů (Hüther, Schorb, 2005). B. Schorb (s. 257) zde definuje tzv. mediální kompetence (Medienkompetenz) jako pojem „terminologicky spojující schopnosti, kterou potřebuje jedinec pro život v mediální a informační společnosti“. Zahrnuje sem jak dovednosti a znalosti ovládat samotná média, tak i jejich kritickou reflexi a aktivní tvorbu v celém propojeném sociálním i mediálním prostředí. 

Vídeňská konference „Educating for the Media and the Digital Age“ (Gundacker, 1999) doporučuje pro UNESCO využití všech druhů médií a kromě jejich kritické reflexe navrhuje také aktivní tvorbu vlastních komunikátů edukanta. 

Z hlediska doporučení konference je nutno do škol zavést mediální výchovu, která se zabývá všemi druhy mediální komunikace - od tištěných komunikátů - textů a grafiky, zvuku až po dynamický obraz - poskytovaných každým typem technologie a  umožňuje člověku:

• porozumět jak je mediální komunikace využívána v dané společnosti,
• způsobům, kterými media pracují,
• získat dovednosti využití medií ke vzájemné komunikaci,

zajišťuje to, že lidé, by se měli naučit:

• analyzovat, kriticky reflektovat a tvořit mediální texty (sdělení),
• identifikovat zdroje, místa původu a autory mediálních textů, včetně jejich politických, sociálních a komerčních zájmů a celkového kontextu (vzniku mediálního sdělení),
• interpretovat mediální sdělení a hodnoty nabízené těmito komunikáty,
• volit vhodná média pro komunikaci vlastních sdělení, příběhů, tak aby se tato dostala k cílovému publiku,
• získat nebo požadovat přístup k mediím jak z hlediska jejich příjmu (sledování) tak z hlediska jejich (aktivní) tvorby.