Co je to terénní výzkum

Pojmu etnografie (ethnography) budeme v tomto textu rozumět v jeho významu užívaném v anglosaské sociální a kulturní antropologii, tedy v podstatě jako syno- nymu pro terénní výzkum (fieldwork). V tomto významu odkazuje k více než sto let dlouhé metodologické tradici, která stála u zrodu sociální antropologie jako moderní sociálněvědní disciplíny. Na přelomu 19. a 20. století se v anglosaské ant- ropologii začínají výrazněji rozvíjet terénní výzkumy zejména v exotických, mimo- evropských oblastech. Předpokládalo se totiž, že terénní výzkum, tedy získávání, resp. vytváření dat přímo na místě od účastníků sociálního života, je v těchto spo- lečnostech nejvhodnějším, ne-li jediným možným způsobem zkoumání sociokul- turních fenoménů. Přestože antropologii v tomto období charakterizovala snaha kumulovat data, terénní výzkumy nebyly založeny primárně na přímém pozoro- vání a většina z nich nepřesahovala délku několika dní. 

Rozvoj terénního výzkumu v britské sociální antropologii byl na sklonku 19. století do určité míry negativní reakcí na předchozí generaci evolucionistických badatelů, pro něž byla charakteristická tzv. „kabinetní metoda“, která spočívala v analýze a interpretaci dat takříkajíc „z druhé ruky“. Tato data v terénu často shro- mažďovali misionáři, cestovatelé, obchodníci či koloniální úředníci. Přestože řada z nich byla zároveň nadšenými amatérskými etnografy či lingvisty, primárním cílem jejich pobytu v terénu bylo vždy něco jiného než vědecká analýza sociál- ního života dané společnosti. Docházelo tak k vytrhování informací z jejich původ- ního kontextu a umělé syntéze dat z různých částí světa do schematických modelů vývoje lidské společnosti.

Za jeden z milníků metodologického rozvoje britské sociální antropologie je považována expedice do Torresovy úžiny, kterou v tomto období realizovali bada- telé z britské univerzity v Cambridgi. Právě zde totiž byla v oblasti studia kultury či společnosti poprvé použita (resp. důkladně a explicitně rozpracována) metoda „terénní práce“ ve smyslu sběru dat přímo v terénu, v jejich přirozeném kontextu, a to školenými odborníky, kteří data sami následně vyhodnocují a analyzují (srov. Barth 2005, s. 11–14). To zásadním způsobem ovlivnilo další vývoj sociální antro- pologie. V následujících desetiletích se totiž začalo stávat normou, že data nejsou získávána „z druhé ruky“, ale přímo na místě za daným účelem vyškolenými odbor- níky. Od přelomu 19. a 20. století se tak v britské sociální antropologii začíná rozví- jet důraz na terénní výzkum jakožto základní metodologický nástroj disciplíny.