1. Úvod

Dílo, například počítačový program, lze na základě oprávnění užít jinou osobou, nežli samotným autorem. Takové oprávnění nazýváme licenční smlouva. Rozlišujeme licence dvojího typu, a to výhradní licenci a nevýhradní licenci.

Výhradní licence se vztahuje na dílo, které jeho autor cíleně vytvořil pro druhou stranu, která je subjektem licenční smlouvy. Tento subjekt se nazývá nabyvatelem, který na základě této smlouvy získá jako jediný oprávnění k užití díla. To znamená, že autor danou licenci nesmí poskytnout třetí osobě nebo ji sám užívat. V předmětu licenční smlouvy subjekty mezi sebou sjednávají licenční podmínky, jako je například doba trvání licence, výše licenčního poplatku atd. Jiným subjektům lze výhradní licenci poskytnout pouze na základě písemného souhlasu nabyvatele. Bez takového souhlasu by byla výhradní licence neplatná.

Opakem výhradní licence je licence nevýhradní. To znamená, že autor smí dílo licencovat dalším stranám, sám s ním disponovat a dílo užívat.