1. Příčiny výskytu a klasifikace onemocnění

Obsahem kurzu jsou principy zdravého i ozdravného pohybu, které tvoří základ i pro běžný život. Cvičitelé zdravotní tělesné výchovy poskytují návody na zdravotně účinné cvičení jedincům s duševním onemocněním a kognitivními poruchami v rámci prevence a zdravého životního stylu.

Určení přesné příčiny výskytu duševního onemocnění je značně komplikované.

Onemocnění jedince ovlivňuje řada faktorů a je obtížné určit, který z nich má „na svědomí“ propuknutí duševní nemoci (většinou jde o působení více z nich). Široká veřejnost často nesprávně posuzuje duševně nemocné lidi jako lidi bez vůle, se sklonem k zahálčivosti, planě filosofující apod. Je jasné, že tomu tak není. Každý člověk je obdařen jinou mírou vůle, lenosti a jiných faktorů, stejně tak je tomu u lidí trpících psychickým problémem. 

Příčiny a původ onemocnění můžeme rozdělit na genetické a negenetické:

  • geneticky dané, znamená z laického pohledu, mít určité dispozice k onemocnění bez ohledu na vedení a způsob života. Naše osobnost má již „dána do vínku“ vyšší pravděpodobnost, že onemocníme
  • mezi negenetické příčiny patří faktory biologické, faktor prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a žije, sociální, psychologické, kulturní, rodinné a další

Setkáváme-li se v této problematice s dělením faktorů na endogenní a exogenní, rozumí se tím základní rozlišení, kde mezi:

  • endogenní příčiny počítáme onemocnění vnitřního původu (např. nádorové onemocnění mozku).
  • u exogenních faktorů jde o zevní příčiny onemocnění mozku (např. úrazy, návykové látky, infekce…).

Při hledání příčin psychického onemocnění nám může pomoci i analýza prenatálních, perinatálních a postnatálních faktorů:

  • Prenatálními příčinami chápeme vlivy působící na těhotnou matku, které ovlivní osobnost dítěte (např. mentální retardace, poruchy sexuální identity…).
  • Mezi perinatální vlivy zařazujeme takové situace, které působí na novorozeně při porodu anebo bezprostředně po něm (průběh porodu, porodní váha, okysličování mozku během porodu, novorozenecká žloutenka…).
  • Postnatálními vlivy se rozumí exogenní příčiny jako choroby, úrazy, traumata apod.

Klasifikace duševních onemocnění

Duševní onemocnění je tak široký pojem, který lze jen stěží vhodně definovat.

Potíže psychického charakteru mohou být různé povahy. Může jít o těžkosti spojené s překonáváním různých poruch kognitivních funkcí (čtení, psaní, učení…), psychické rozrušení (nemusí se jednat o nemoc, ale o reakci na mezní životní okamžik) nebo duševní onemocnění.

Z řad duševních chorob existuje velké množství více či méně si navzájem podobajících diagnóz. Základní dělení je však následující:

  • neurózy - dochází ke změnám v prožívání jedince, člověk nemá narušenou realitu vnímání, svět uchopuje ve své podstatě, ovšem není pro něj snesitelným 
  • psychotická onemocnění - široká skupina nemocí, která je charakterizovaná zejména narušením či překroucením vnímání reality světa

Do stejné kategorie spadá i problematika specifických poruch, ty však nejsou součástí tohoto kurzu.

U studentů s duševním onemocněním je nutné vhodně volit aktivity a sporty tak, aby vždy podporovali jejich rozvoj a byly pro ně smysluplné. U těchto osob se často již od dětství objevuje špatná úroveň základních pohybových dovedností, rovnováha i obtíže v koordinaci. Důležitá je i individuální volba činností tak, aby je nepřetěžovala, neškodila jim a nesnižovala jejich bezpečnost. U žáků ZŠ se proto často volí individuální přístup. Vhodnými sportovními aktivitami bývají: cyklistika, plavání, , tanec, jednoduché orientační aktivity, procházky, běh a jiné. Při nácviku je vhodné volit nejprve méně obtížné formy učení, kterou jsou individuální činnosti. Některé studenty není ani ve vyšším věku zapojit do skupinových aktivit a to nejen z důvodu fyzických předpokladů, ale proto že nutí k interakci s ostatními, které nejsou schopni.

U osob s duševním onemocněním se často vyskytují stereotypní pohyby, ať už celého nebo částí těla (hlavy, rukou apod.), různých podob a různé délky. Snížena bývá i schopnost udržení pozornosti na jednu činnost. Problémem bývá také častý výskyt stereotypního
chování vůlí neovlivnitelné (u cca 10% se setkáváme i s motorickými tikovými poruchami – různými formami grimasování, trhavými pohyby hlavy, pohyby rukou či nohou).

U studentů s diagnostikovaným ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder/syndrom poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou) se kromě příznaků poruch kognitivních funkcí (problémy především v oblasti soustředění, snadné rozrušení jakýmkoliv podnětem, pozornost ulpívá na nepodstatných věcech), poruchy v oblasti emocí (zvýšená emoční dráždivost a impulzivita, zvýšená emoční labilita, netrpělivost) a sociální maladaptace (malá sebeúcta, frustrace, poruchy sebeovládání a sebemotivace) často objevují i poruchy motorické a senzomotorické (hyperaktivita, psychomotorický neklid a neobratnost, neschopnost relaxovat, porucha vizuomotorické koordinace). Při pohybové aktivitě těchto osob dochází ke zlepšování pozornosti i paměti, zlepšení senzomotorické koordinace, ale i zlepšování sociálních a komunikačních dovedností.

Cílem kurzu je podpořit pozitivní vztah k pohybovým aktivitám. Kurz byl koncipován tak, aby jednotlivé cviky nebo sady cviků mohli studenti aplikovat i individuálně v domácím prostředí. I tito studenti mají možnost osobních konzultací s tvůrci kurzu, čímž podpoří postupný rozvoj a zlepšování se. Zpětná vazba také podpoří motivaci studentů.