Slovník

Materiál z rostlinných vláken, který při výrobě knih nahradil nákladný pergamen: na síto byla nanesena hmota z rozmělněných hadrů, která se po odvodnění usušila. Papír určený k ručnímu psaní byl klížen, poslední fázi představovalo hlazení. Hotové archy se překládaly na půlarchy a vrstvily do rysů, knih a balíků papíru. Za kolébku papíru se považuje Čína; na území Evropy je výroba papíru písemně doložena od 13. století.

koptsky papuro = patřící králi

Materiál byl vyráběn z šáchoru papírodárného. Jak ostatně dokládá řada maleb nebo reliéfů, hojně rostl ve starověkém Egyptě, který papyrus vyvážel do celé oblasti Středomoří. Tenké plátky dřeně stébel byly po několikadenním louhování ve vodě kladeny v podélném a následně příčném směru na rovný podklad, slisovány a usušeny; vodorovné proužky tvořily líc a svislé rub archů, které byly slepovány i do několikametrového svitku. Právě egyptský svitek představoval první typ knižního spojení textu s obrazem a vzor pro antickou knižní ilustraci. V Evropě se rukopisy na papyru zachovaly pouze ve zlomcích, jen výjimečně s kreslenými ilustracemi.

od maloasijského města Bergama-Pergamon(?)

Vysoce trvanlivý materiál k výrobě knih živočišného původu rozšířený od 3. stol. př. n. l., získávaný z kůže ovcí, koz, telat, jehňat aj. Kůže byla po několikadenním louhování v mléce zbavena srsti, napnuta na rám a usušena, poté broušena a hlazena pemzou. Od 7. století, kdy byl zastaven dovoz papyru z Egypta, se stal hlavním evropským psacím materiálem.

Luxusním artiklem byly barvené pergameny. Používal se např. malachit, indigo nebo purpur, jímž se barvily rukopisy psané na pergamenu v oblasti Byzance, kombinované se zlatým inkoustem (chrysografií).