Rozvoj základních hlasových dovedností

1. Rozvoj základních hlasových dovedností

Zpěv je základem, těžištěm a kritériem kvality školské hudební výchovy. Pouze kvalitní hlasová výchova zajistí, že zpěvní projev přinese žákům estetické a emocionální zážitky.

V hlasové výchově v základní škole je cílem osvojení základních pěveckých dovedností, které se musí stát dítěti návykem. Týkají se dechu, tvoření tónu, výslovnosti, rozšiřování hlasového rozsahu.

Osvojování a upevňování pěveckých dovedností a návyků věnujeme v každé hodině asi 5 minut na začátku hodiny. Naplánujeme si, které dovednosti budeme procvičovat – asi 3 základní dovednosti za rok. Důsledně dbáme na správné provádění dětmi při zpěvu.

Pořadí základních hlasových dovedností (podle L. Daniela):

1. roč. – Správné držení těla. Hlavový tón. Otvírání úst. Rozsah c¹ – d².

2. roč. – Frázování. Hlavový tón. Výslovnost koncovek. Rozsah c¹ – es².

3. roč. -  Nádech. Měkké nasazení samohlásek. Dělení slov na slabiky. Rozsah c¹ – e².

4. roč. – Prodlužování výdechu. Vázání. Vokalizace. Rozsah h – f².

5. roč. -  Bránicové dýchání. Zesilování, zeslabování. Samohláskové shluky. Rozsah a – fis².

Všechny tyto dovednosti – až na hlavový tón – dovedou žáci ihned po předvedení učitelem, avšak vypracování návyku trvá dlouho a vyžaduje velkou důslednost učitele.

K nácviku hlavového tónu, což je klíčová otázka hlasové výchovy, používáme tóny, které žáci dovedou hlavově (s hlavovou rezonancí) utvořit: kukání, houkání ap. Učitelka předvádí, žáci opakují. Hlavovým tónem je nejpřirozenější zpívat ve vyšší poloze, a proto:

1. písně, které zpíváme, transponujeme o tercii výše – do rozsahu f ¹ – d²;

2. na nějaký čas vyloučíme písně začínající zdola, nýbrž zpíváme pouze sestupná cvičení;

3. před každou písní pro jistotu hlavový tón znovu navodit houkáním, kukáním.