Vedení rozhovoru s dítětem

Zjišťovací rozhovor s dítětem má určitá specifika, která charakterizovali Svoboda a kol.(2009).

•  U malých dětí rozhovor realizovat v přítomnosti rodičů, v MŠ a na 1.st.ZŠ je již možné s učitelem, kterého dítě dobře zná.
• Je nezbytné dítěti vysvětlit účel rozhovoru.
• Základem je vytvořit vřelý, chápající vztah. Jednat taktně a šetrně k postojům dítěte, nesoudit jej, vše chápat a přijímat dítě takové, jaké je. Vyžaduje to trpělivost, přizpůsobivost a  vynalézavost.
• Dětem tykáme, starším lidem vykáme, adolescentů se lze zeptat, co si přejí.
• Oslovujeme je křestním jménem a slovník přizpůsobujeme dítěti.
• Není vhodné příliš používat techniku mlčení. Dítěti ale musíme dát dost času na odpověď.
• Ruku je vhodné podat až starším dětem, mladší pohladit.
• U předškoláka lze použít „magické techniky“ (kouzelník, začarovaná rodina, atd.)
• Rozhovor se školákem je sice snazší co do navázání raportu, ale méně odhaluje city, zájmy a postoje.
• Adolescenti se neradi vyjadřují ke svému soukromí.
• Pořadí otázek – od snazších k obtížnějším tématům.