Větné ekvivalenty
Neobsahují ani podmět, ani přísudek.
a) Substantivní
Základem je podstatné jméno v 1. pádě.
Sdělovaný příznak je vztažen přímo k vnímanému objektu promluvové situace.
Nadpisy a názvy - Hotel Slovan Kavárna Slavie
Situační otázky - Vaše nová radnice?
Mohou mít zvolací intonaci, popř. obsahovat expresivní výrazy.
Bídák! Nestyda! Taková coura!
Pozor - nepatří sem eliptické výpovědi, v nichž substantivum je v jiném pádě:
Dobrou noc! – Zde je vypuštěno přeji vám. Někdy se označují jako větné fragmenty.
Vodu! Pivo! – Je vypuštěno - přineste.
Tužku, nebo pero? – Je vypuštěno - mám ti podat?
Patří sem naopak genitiv partitivní ve funkci nominativu: Těch dětí! Té krásy!
Tato jemnější klasifikace - odlišování větných fragmentů od větných ekvivalentů je jistě užitečná, ale
pro školu příliš podrobná. Zejména tyto struktury tvoří přechodné pásmo mezi větnými a nevětnými
výpověďmi - Co s ním?
b) Adjektivní
Mají platnost oznamovací nebo tázací, nějak kvalifikují vnímanou skutečnost.
Nemožnost doplnit sponu a neutrální podoba adjektiva svědčí o jejich nominální povaze.
Bývají citově zabarvené, mívají zvolací intonaci - Fantastické! Ohromné!
c) Adverbiální
obsahují nějaké kvalifikující příslovce:
Dobře! Špatně! Správně! zvolací - Znamenitě!
i s částicemi přitakacími nebo popíracími
Ano. Ovšem. Zajisté. Přirozeně! Ne! Kdepak! Nikoli.
I výrazy povahy citoslovečné - Čerta! Šlaka! Bodejť né!
x nikoli celky, které vznikly elipsou slovesa z dvojčlenných vět s funkcí tázací nebo výzvovou
Čitelněji! (pište) Pomalu? (máme jít?)
d) Infinitivní
Vinf je slovesný tvar povahou jmenný
Vyjadřuje výzvy nebo přání Nemluvit. Dozpívat. Umýt si ruce!
(KF výzvy)
(KF přání) Být pořád mladý. Zajet si na Kanáry. Nemít tolik práce!
Ve výpovědích s KF oznámení nahrazuje INF tvary indikativu
Vyjadřuje podiv, rozhořčení = citově zabarvené.
Teď v létě topit! Tak mě podvést!
Infinitivní věty s formou otázky, ale KF výzvy:
Což takhle dát si špenát!
Což takhle zmáčknout ten krk!
e) vokativní
přechod mezi substantivními a citoslovečnými neslovesnými větami
Vokativ označuje adresáta a slouží k navození kontaktu s ním.
Tondo! Franto! Pane! Slečno!
- nic nesdělují, pokleslé na úroveň citoslovce, resp. Částice.
Výpovědní schopnost: hodnocení, nejčastěji záporné a expresivní Osle! Mizero! Blázínku!
Nezačleňují se do rámce věty, nejsou členem skladební dvojice.
f) Citoslovečné
Mohou obsahovat objektivní citoslovce (napodobující zvuky - zvukomalebné. Prásk! Bum! Tik tak! Žbluňk!
Mohou tvořit nejen jádro neslovesné věty, ale mohou sekundárně vystupovat jako náhrada VF ve dvojčlenné větě (struktuře podmětové)
Dítě bác na zem.
subjektivní - citová, upozorňovací, nemají výpovědní schopnost, zaznamenávají reakci mluvčího na určitou situaci, anebo mají fci kontaktovou.
Fuj! Br! Au. citová
Haló! Hej! Hola! - upozorňovací
Na úroveň citoslovcí mohou poklesnout i jiné slovní druhy Panečku! Člověče! Bože!
slovesné tvary Víš! Poslyš!
Mají pouze kontaktovou fci, lze je z věty vypustit, nemají téměř žádný sdělný obsah.