Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Futurismus je dalším avantgardním hnutím, které bořilo dosavadní teorie. Na rozdíl od jiných dal avantgardě název tvůrce programového manifestu – italský básník Filippo Tommaso Marinetti, který v pařížském deníku Le Figaro uveřejnil v roce 1909 Manifeste du Futurisme, který byl na tehdejší dobu neuvěřitelně radikální – vyhlašoval nutnost skoncovat s dosavadními zkostnatělými kulturními institucemi („osvobodit od hnilobné rakoviny profesorů, archeologů, průvodců cizinců a antikvářů“) a vytvořit nové umění budoucnosti, které by odpovídalo dynamismu soudobé techniky a moderní civilizaci. Nebyla to pouze oslava estetiky stroje a rychlosti, nýbrž i požadavek na stvoření nové společnosti. Tento bod je vnímán velmi kontroverzně, neboť Marinetti se aktivně přiklonil k fašistickému hnutí. Futuristické hnutí se rychle šířilo, díky masové propagaci (např. letáky shazované z letadel) a dalším programovým prohlášením, které následovaly v rychlém sledu. Z Paříže a Milána (rodného města Marinettiho) se hnutí šířilo po celé Evropě, značný ohlas mělo v Rusku (viz ruské avantgardy). Velký vliv měla i putovní výstava otevřená prvně v Paříži v roce 1912, která putovala po evropských městech a konala se každý rok, až do vypuknutí první světové války.
→ Na počátku roku 1910 následovaly Manifest futuristických hudebníků (Pratello Balillo) a Manifest futuristických malířů, který podepsali Carlo Carrà, Umberto Boccioni, Giacomo Balla, Luigi Russolo, Gino Severini, kteří o rok později u příležitosti výstavy v Paříži vyhlásili Technický manifest futuristických sochařů. V roce 1913 následovaly manifesty Umění hluku, Malířství zvuků, hluků a vůní a roku 1914 byl vydán manifest futuristické architektury. Další manifesty, zejména dotýkající se literární tvorby pak vznikaly prakticky každý rok až do vypuknutí druhé světové války.
Umělecká tvorba se soustředila na dynamiku, kompozice měly evokovat současnost prostoru, času, pocitu hluku, pohybu. Předměty byly rozkládány do různých vibrujících částí či pomocí kubistického vidění nebo pointilistické techniky. Cílem bylo zachytit dynamiku, současné fáze pohybu. Velmi důležité jsou technické inovace, které futuristé do své tvorby vnesli – moderní média. Jednalo se o tzv. chronofotografii, která spočívala v zachycení rozfázovaného pohybu. Tento postup, zachycení rychlého pohybu malířskou technikou nazýváme cinematismus.
Do své další fáze, futurismus vstoupil ve 20. letech, kdy hovoříme o tzv. druhém futurismu. Hlavním námětem bylo zobrazování rychlosti letadel, zážitků a zkušeností z létání, tzv. aeropittura (Manifest aeropittury byl vydán roku 1929). Tento směr se zhroutil se zhroucením fašismu v roce 1944.
Zcela svéráznou variantou a pojetím je ruský kubofuturismus, tj. spojení kubismu a futurismu, částečně i konstruktivismu v Rusku v první třetině 20. století. V Anglii je za národní variantu futurismu považován tzv. vorticismus.
Hlavní osobnosti: