Na konci 19. století se zrodem secesního stylu dochází k zásadnímu zlomu v dějinách architektury – jsou opuštěny známé formy historismu a jeho tvarosloví. Velkou roli pro české prostředí hrála vídeňská scéna – mnozí budoucí zastánci moderny zde prožili svá studijní léta. U Otty Wagnera na Akademii výtvarných umění studovali např. Pavel Janák, Antonín Engel, Jan Kotěra nebo Bohumil Hübschmann/Hypschman.

Secesní architektura však neovlivnila česká města tak, jako nastupující moderna. Ještě o kubistické a rondokubistické architektuře můžeme říci, že se jedná spíše o solitérní objekty. Rondokubismus se formoval zprvu jako národní sloh, avšak pro plošné realizace se neosvědčil; již v roce 1924 se čeští architekti přiklonili k nové architektuře funkcionalismu. Ve skutečnosti se však nejednalo o jednotný stylový proud – základním požadavkem byla funkčnost staveb, geometričnost a odproštění se od dekoru. Přesto se našli mezi architekty radikální zastánci purismu (např. Ludvík Kysela, Jan Koula, Jiří Kroha, František Libra či Josef Fuchs). Přehlídkou stylových poloh funkcionalismu je kolonie rodinných domů Baba v pražských Dejvicích, kde svůj dům měl mj. i Ladislav Sutnar.

→ velký zastánce purismu a odpůrce dekoru, Adolf Loos, vytvořil v Československu mnoho zajímavých realizací. Zejména v Plzni se svými spolupracovníky (Karel Lhota a Heinrich Kulka) navrhnul Loos řadu interiérů, z nichž navrhoval nejen vnitřní vybavení a dispozici, ale některé i přepracoval ve stylu svého Raumplanu (Brummelův dům, Semlerova rezidence). V Praze společně s Karlem Lhotou realizoval Müllerovu vilu na Ořechovce, v Náchodě např. obytnou kolonii řadových domů pro zaměstnance továrníka Mollera, pro nějž ve Vídni postavil vlastní vilu.

Nová republika zažívala ohromný stavební boom – musela se vybudovat nová infrastruktura a státní správa – stavěly se školy, úřady, veřejné instutice (lázně, muzea, archivy…), obytné domy. Pozornost tak byla věnována nejen jednotlivým stavbám, ale  i urbanismu. Mezi výjimečné počiny této doby patří bezesporu tzv. Gočárův okruh v Hradci Králové nebo výstavba města Zlín, které vznikalo prakticky na zelené louce. Pro Baťu dělal návrhy např. i Le Corbusier (nerealizováno). Na projektování zde pracoval František Gahura nebo Vladimír Karfík, který navrhnul celou řadu Baťových obchodních domů u nás i v zahraničí.

Vedle radikálních požadavků na oproštění formy mnozí architekti zastávali klasicistní formy v duchu Augusta Perreta. Výjimečnou osobností u nás v tomto ohledu byl Josip Plečnik, který se na pozvání T. G. Masaryka, s nímž jej pojilo osobní přátelství, podílel na přestavbě Pražského hradu, který měl sloužit jako důstojné sídlo prezidentů nové republiky. Plečnik dokázal spojit klasické formy inspirované antikou a středomořím s novým obsahem, že v historickém prostředí působí velmi přirozeně.


Última modificación: miércoles, 24 de noviembre de 2021, 16:56