Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Skupina Nových realistů byla založena na podnět Pierra Restanyho na podzim roku 1960 v Paříži. Téměř všichni zakládající členové této skupiny (krom Yvese Kleina) byli asamblážisté – Arman, César, Francois Dufrene, Raymond Hains, Mimmo Rotella, Daniel Spoerri, Jean Tinguely aj. Do podvědomí veřejnosti se dostali díky milánské výstavě v roce 1960, kde také sepsali svůj manifest. Skupina se sice v roce 1963 rozpadla, ale zanechala svou tvorbou trvalé stopy v uměleckém dění.
Programovým prohlášením bylo ostré odmítnutí abstraktních tendencí, které zachvátily uměleckou tvorbu po druhé světové válce. Jde o reflexi každodenního života západní společnosti a především narůstající panství produktů, odlidštěných výrobků, nad člověkem. Tak jako u pop artu jde o to registrovat sociologickou realitu konzumu a reklamy. Na rozdíl od pop artu nejde o obdiv, ale ostré odsouzení konzumu. Umění je také znehodnoceno na obchodní artikl, obchod je diktátem umělecké tvorby. Ve své tvorbě využívali nové realisté části skutečnosti jako uměleckých výrazových prostředků – jde o přehodnocování předmětů. Důležitý je opět motiv seriality, akumulování (objets trouvés). Inspirací byli zajisté surrealistické asambláže a montáže různých nalezených předmětů. Odcizit předmět jeho prostředí znamená znovu jej stvořit.
Nový směr prezentovali i tzv. dekolážisté (Raymond Hains, Mimo Rotella, Jaques de la Villeglé, Francois Dufrene). Převrátili princip koláže tím, že nevrstvili, ale naopak strhávali vrchní vrstvy a zviditelňovali tak pod povrchem další skryté vrstvy plakátů (princip plakátové plochy).
Dalším výrazovým prostředkem byla ambaláž (enpaquetage) – obalování objektů. Zprvu šlo o jakousi kritickou reakci na precizní obalovou techniku moderních výrobků, později se tento postup proměnil v estetizaci zabalených staveb či objektů (Christo).
Ojedinělými protagonisty jdoucími vlastní cestou byli malíř Yves Klein a představitel kinetického umění Jean Tinguely se svou manželkou Niki de Saint Phalle.
Hlavní osobnosti: