Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Minimalismus je tendencí moderního umění spočívající v redukci výrazových prostředků a návratu k primárním strukturám. Redukce se týká nejen forem (tvaru a prostoru), ale i barev a užitých materiálů. Společným znakem minimalismu je působivý účinek jednoduchých v prostoru velkoryse rozvržených mohutných objektů omezených tvarově i barevně na nejpodstatnější elementy a snaha dosáhnout maximálního účinku s minimem prostředků.
Směr se objevil v USA na konci 50. let a udržoval se dalších cca 20 let. V reakci na popa art a akční malbu postavil geometrickou abstrakci v podobě abstraktní plastiky – minimalismus převládnul zejména v sochařství, které má lepší prostředky na realizaci prostorových vizí. Významné je i konceptuální pojetí díla a přístup k umělecké tvorbě. Geometrická forma je hlavní činitel a obsah minimal artu. Objekty jsou často velkých rozměrů – hmotný zásah do prostoru vytváří svébytné a nové prostředí. Velký důraz je kladen na výběr a zpracování materiálů – oblíbené jsou kovy, ocel, umělá hmota, sklo – na prvním místě je využití průmyslově vyráběných materiálů bez stopy rukopisu umělce s jeho minimálním zásahem. Umělec se omezuje pouze na tvorbu jejich kompozice v prostoru či v ploše. U malby není nositelem významu forma, ale barva (klíčové výstavy 1967 Nové barevné tvary v Amsterdami či Nová čistá malba v LA). I v malířské tvorbě se autoři snaží o odosobnění rukopisu a použití čistých jasných barev, často základního schématu.
Teoretické vymezení minimalismu jako uměleckého hnutí s jasnou filosofií je až záležitost 60. Let, kdy se pro hnutí objevují nové názvy ABC art, Primar structures (dle stejnojmenné výstavy konané v NY s účastí pro minimalismus ikonických umělců – D. Judda, D. Flavina, S. LeWitta, R. Morrise aj.)
Myšlenky minimalismu byly aktualizovány na konci 80. let a v průběhu let 90. v reakci na mnohosdílnost postmoderního umění, pluralismus a bezbřehou roztříštěnost směrů a umělecké tvroby.
Hlavní osobnosti: