Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Konceptualismus (Conceptual art) se zrodil v polovině 60. let v USA. Charakteristický je odklon od umělecké tvorby materiálové ho díla ve prospěch konceptu – umělecké dílo nemusí existovat jen v konkrétně uchopitelné formě, ale může být opisováno pomocí textů, diagramů, fotografií. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace (viz Paragrafy o konceptuálním umění od Sol LeWitta z roku 1967). Od diváka se tak vyžaduje interakce a zapojení jeho představivosti, které jsou součástí tvůrčího procesu vzniku uměleckého díla. Konceptualismus aktualizuje Platónovu myšlenku o mimetickém umění jako stínu ideje.
Iniciátorem tohoto přístupu k umění byl Joseph Kosuth s instalacemi svých objektů (Rám-jeden a tři, Jedna a tři židle) z roku 1965, který rozdělil předmět zájmu umělce/námět na tři vztahy – vlastní předmět, jazykový znak a fotografickou reprodukci. V jistém směru tak navázal na proslulý obraz surrealisty René Magritta Zrada obrazu z roku 1929, který měl poukázat na sdělení, že obtaz není skutečností, ale jen poukázáním na realitu, znakem.
Konceptualismus je ve svém přístupu kritikou vizuality,
fyzické konkrétnosti a estetické autonomie uměleckého díla. Je to reakce na
reduktivismus pozdně modernistické malby a skulptury. Navazuje na myšlenku, se
kterou přišel již Marcel Duchamp – umělecké dílo může být vytvořeno již jen
pouhým pojmenováním. Obdobným postupem se inspiroval Piero Manzoni.
Hlavní osobnosti:
Skupina Art and Language