Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti

Land art (též earth-art, arthwork či enviroment) je vyvrcholením snah o překročení či vykročení z všedního rámce galerijního či muzejního prostoru a zároveň je motivován únikem do přírody či k přírodě (vytváření objektů z organického či anorganického přírodního materiálu). Nejvýznamnější realizace pochází z let 1968-1973 (USA). Zprvu byl směr označován jako earth-work podle výstavy v New Yorku, která se konala v roce 1968. Pojem Land art se vynořil až v Evropě.

Land art je specifickým druhem umění, které pracuje s přírodou v jejím přirozeném prostředí. V landartu lze hledat i duchovní rozměr – inspiraci megalitickými stavbami či obrazci prehistorických kultur (Nazca), které jsou spojeny s přírodou, zemí a vesmírem. Umělecky vytvořená prostorová kompozice diváka obklopuje, pohlcuje a vtahuje jej do sebe s cílem podnítit duchovní reakci. Typickým znakem land artu je pomíjivost - pohlcení uměleckého díla přírodou. Zejména v USA je signifikantním znakem osamocenost realizací daleko od civilizace a jejich monumentálnost (Spiral Jetty, Double Negativ, Roden Crater, Amarilo Ramp). V Evropě jsou realizace komornějšího charakteru, z důvodu plně urbanizované a kulturní krajiny. Specifikem Evropy je interiérový land art, který se vrací do galerií v podobě instalací objektů vytvořených z přírodních materiálů či fotografií realizací či kreseb konceptů, u kterých často zůstává při nedostatků finančních prostředků na realizaci. Akce v krajině či galerii může mít blízko i k happeningu, sám umělec při tvorbě se vystavuje osudovosti a působení přírodních živlů a fyzické prožívání tvorby, často na hraně sil balancuje na pomezí body artu a performance (Dennis Oppenheim).

→ S land artem úzce souvisí tzv. arte povera, umění vědomé chudoby. Jedná se především o umění objektu, který má sloužit k procitnutí člověk jeho uvědomění si souvislostí komplexního světa. S tímto názorem přišla na konci 60. let stejnojmenná italská skupina, jejíž název se vžil pro specifickou odnož objektové tvorby. Objekty jsou sestavovány až z banálních materiálů, často druhotně použitých (staré noviny, železný šrot, plsť, cihly, oděvy, přírodniny) a vědomě se staví do opozice k přeestetizovaným formám komerčního umění. Mnohé instalace nemají daleko k enviromentu, junk artu, minimal artu a mohou vznikat v přírodě i galerijním prostředí.

Robert Smithson (1938-1973)

Michael Heizer (1944)

Richard Serra (1939)

Hlavní osobnosti v Evropě:

Christo (1935-2020)

Richard Long (1945)

Land art v Čechách

České landartové umění oproti světové scéně je více komorní, mívá i ritualizovanou podobu (akce Miloše Šejna). Zatím zde nemáme žádnou akci monumentálního zásahu do krajiny. Autoři spíše nechávají vyznívat svou lyrickou invenci a ozvláštňují přírodní prostředí prvky vytvořenými z nalezených přírodnin. Velkou roli zde hrály a hrají důvody finanční, za minulého režimu i důvody společenské, neboť land artové počiny (často s prvkem akce či happeningu) patřily mimo oficiální, režimem uznávanou uměleckou scénu.

Zorka Ságlová – Kladení plen u Sudoměře, Letiště pro mraky

Miloš Šejn

Ivan Kafka – Lesní koberec pro náhodného houbaře