Informel v Evropě - vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Protiváhou amerických lyrických abstraktních tendencí v Evropě byl tzv. informel. Označení nového směru „art informel“ (umění bez formy) pochází od kritika Michela Tapié z roku 1952 a dnes je tento termín používán pro nezobrazující evropské umění zejména 40. – 50. let (s přesahy v jednotlivých zemích). Tyto tendence se projevily jak v malířství, tak v sochařství.
Zrod tohoto umění se datuje do počátku 40. let, kdy se ve Francii vzedmula vlna abstrakce. Pro informelní umění je charakteristické odmítnutí organizované tvarové struktury, odvrácení od geometrické abstrakce, odmítnutí pevných kompozičních pravidel. Velkou roli hraje spontánnost, rytmika barevných skvrn a linií.
Mezi projevy informelu jsou řazeny:
je pojem, který se kryje s informelem, jedná se o jeho specifický projev. Pojem je odvozen od francouzského slova la tache, který lze přeložit jako skvrna. Pojem označuje spontánní, ba impulzivní malířství, které vychází z autonomie kresby a expresivního projevu. Je to malba tvořená spontánně z barevných skvrn, stříkanců, či kaněk, ne nepodobná akční malbě (Georges Mathieu)
Hlavní osobnosti: Wols, Georges Mathieu, Jean Paul Riopelle, Henri Michaux, sk. Zen 49 (N), sk. Quadriga (N) – Bernard Schultze, Gruppe 53 (N), Movimento Arte Nucleare (It)
S proudem abstraktního umění, které má být spontánní a má být založeno na podvědomí, souvisí i obdiv k primitivnímu umění necivilizovaných národů, které nabývá antiuměleckých výrazových forem, které odporují stylovým prvkům či odporují klasickým ideálům krásy či estetickým hodnotám. Již dříve jsme se setkali s inspirací umělců v jiných kulturách (Paul Gaugin, Pablo Picasso). Nyní vzrůstá obdiv k umění primitivních národů i duševně chorých či dětí, kteří nejsou zasaženi klasickou uměleckou kulturou. Jejich umění je považováno za spontánní, vyrůstající z podvědomí, které odráží pouze vnitřní impulzy a hnutí. Velkým průkopníkem tohoto art brut, neboli umění v syrovém stavu byl Jean Dubuffet, který nejen, že shromáždil obdivuhodnou kolekci tohoto umění (Collection de l´art brut), ale tvořil i v tomto duchu. Používal netradiční materiály jako asfalt, hlínu, bláto, písek, kamínky, kterými vytvářel hrubé obrazové struktury přispívající k expresivnosti výrazu děl, používal primitivizující stylizaci figur. Touto cestou se vydali další umělci v Evropě (Jean Fautrier, Wols) i v zámoří (sk. Chigaco imagists).
Hlavní osobnosti: Jean Dubuffet
→ skupina CoBrA