Po roce 1948 se v Čechách radikálně změnila politická situace, s čímž souvisí i organizace uměleckého života a kulturních institucí, které přešly pod centrální státní řízení. Nezávislé organizace, umělecké skupiny a hnutí, to vše bylo postaveno mimo zákon. Uměleckou scénu také poznamenaly četné emigrace. Stát diktoval novou estetiku ve stylu tzv. socialistického realismu (sorela). Abstraktní projev byl oficiálními kruhy odmítán jako synonymum vyprázdněnosti západní kapitalistické společnosti. Vznik a tvorba v abstraktním duchu tak mohla vzniknout pouze mimo oficiální struktury. Víceméně všichni tehdejší umělci si prošli obdobím abstraktní tvorby. Můžeme v tom spatřovat jistou touhu vyrovnat se s fenoménem abstrakce, která dominovala poválečnému umění po celém světě.

Československý informel bývá nazýván strukturální abstrakcí (název od kritika Františka Šmejkala), časově jej lze zařadit do 50. a 60. let. Na rozdíl od západního světa nemizí úplně obsahová rovina děl a nedochází k úplné emancipaci výtvarných prostředků. Díla často odkazují k hlavě, vnitřku hlavy (Medek, Sekal), což souvisí s pocity úzkosti a nejistoty v existenciální rovině (Koblasa, Veselý). Pro díla je charakteristický temný kolorit, tíže struktur, syrové hmoty, spojení netradičních materiálů (podobné je to ve španělské strukturální abstrakci – Antoin Tapié).

První výstava informelního malířství nazvaná Konfrontace se uskutečnila na jaře roku 1960 v ateliéru malíře a grafika Jiřího Valenty. Ačkoli byla výstava pouze jednodenní, měla přelomový význam, neboť ukazovala aktuální tvorbu stojící zcela mimo oficiální umění. Iniciátorem výstavy byl Jan Koblasa, čerstvý absolvent akademie, který přizval své spolužáky – Jiřího Valentu, Aleše Veselého, Čestmíra Janoška, Antonína Málka, Zdeňka Berana, Antonína Tomalíka a přítele Vladimíra Boudníka. Druhá výstava Konfrontace II proběhla v ateliéru Aleše Veselého. Svá díla zde vystavoval i Zbyšek Sion, Václav Křížek. Umělci neměli společný program, společné jim bylo to, že sdíleli kritiku oficiálního umění a doktrín; tvořili díla moderní, v jejich vlastní zapovězená. Třetí výstava Konfrontace III, již oficiálně konaná v roce 1965, ukázala diferencovanost tvorby účastníků, z nichž se každý vydal vlastní cestou.

Ke zcela svéráznému projevu dospěl Vladimír Boudník, který tzv. aktivní grafiky tvořil vlastní originální technikou. Ovlivnilo ho prostředí, ve kterém pracoval – živil se jako nástrojář v továrně Aero Vysočany. Za matrice pro své grafiky volil použité plechy s náhodnými stopami po zpracování, matrice sám „aktivně“ zpracovával kladivem, pájkou, bucharem, autogenem; pro přípravu matrice používal šrouby, matice, hřebíky, ale i kusy látek, popř. železné piliny a magnet (tzv. magnetické grafiky, které fixovaly siločáry magnetického pole vytvořeného ze železných pilin).

→ Explosionalismus je označení pro osobní umělecký směr Vladimíra Boudníka. Podle něj měla být umělecká tvorba založena na asociaci a obrazotvornosti, která z obyčejných věcí mohla vytvořit jiné a dát je do nových souvislostí; obraz měl být spontánním a expresivním výrazem tvůrčí mysli. Vyzýval k aktivní tvorbě i obyčejné lidi bez odborného školení, neboť to nemuselo být zárukou úspěchu či kvality umělce. Byla to výzva k osvobození se od vžitých představ a ponížené závislosti na konvenčních principech mechanizmu umění. Tvorba měla být založena obrazotvornosti lidského jedince – umělce i diváka (viz akční umění). Vladimír Boudník sepsal i mnoho manifestů (první roku 1949), které neúnavně rozesílal do světa, avšak bez větší odezvy (Edice explosionalismu).

Hlavní osobnosti: Josef Istler, Mikuláš Medek, Zbyšek Sion, Vladimír Boudník, Aleš Veselý, Jan Koblasa

Další osobnosti: Antonín Tomalík, Antonín Málek, Milan Grygar


Naposledy změněno: úterý, 16. listopadu 2021, 15.59