Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti
Surrealismus vzniknul na počátku 20. let ve Francii. U jeho zrodu stál André Breton, který také v roce 1924 sepsal první manifest nového hnutí a v témže roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce). Surrealismus si kladl za cíl hluboce změnit pojetí života a podnítit nový způsob citového vnímání světa - obrat k hloubkám lidského (ne)vědomí ovlivněný psychoanalýzou S. Freuda. Hnutí dosáhlo vrcholu ve 30. letech, kdy s sebou strhlo velké množství autorů napříč uměleckými obory. Ačkoli směr ochabnul během druhé světové války, dodnes existují stále činné surrealistické skupiny v různých zemích.
Název hnutí je odvozeno z podtitulu divadelní hry Prsy Tiriesovy – surrealistické drama, od G. Apollinaira z roku 1917. Vlastní název vyjadřuje nadrealitu (francouzská předpona sur-réalisme). Cílem surrealistické tvorby bylo poznání člověka a otevření jeho nitro a podvědomí. Podle A. Bretona se jedná o absolutní skutečnost, nadskutečnost, v níž splývá realita se snem. V tomto směru je vnější svět nahrazen vnitřním světem lidské bytosti. K jeho zaznamenání používaly buď psychický automatismus bez jakékoli rozumové kontroly nebo magický realismus – iluzivní zobrazení snů a fantaskních představ a vizí. Proto také dělíme surrealistickou tvorbu do dvou základních kategorií – veristický a absolutní surrealismus.
Inspirací pro surrealistické malířství se stala díla Hieronyma Bosche, Francisca Goyi, Williama Blakea nebo Giorgia de Chirica. Typickým je také zájem o primitivní magické umění, hermetismus, mytologii, tvorbu dětí či duševně chorých – ve všem surrealismus hledal hloubkové principy duševní činnosti.
Pro výtvarný projev surrealismu jsou typické překvapivé asociace, náhoda a experiment. S ním souvisí používání zcela nových či netradičních postupů – automatické kresby (André Masson), frotáže (Max Ernst), dekalky, fumáže, gramáže, muláže, koláže a dalších technik. Experimentování je potom příznačné i pro surrealistickou fotografii (fokalky, solarizace aj.).
Poněkud rozporuplně je nutné hodnotit surrealistický požadavek André Bretona na politickou angažovanost umění a odklon od devalvovaných hodnot západní civilizace – např. náboženského mýtu, kapitalismu či kolonialismu. Jejich přiblížení k levicovým tendencím a obdivu k marxismu však naštěstí netrvalo příliš dlouho.
Hlavní představitelé:
Max Ernst
André Masson
Salvator Dalí