Český surrealismus vstoupil směle na českou výtvarnou scénu na počátku 30. let. Již během 20. let byli čeští umělci ve spojení s pařížskou surralistickou skupinou a Andrém Bretonem.

Za oficiálním přijetí surrealismu jako nového výtvarného názoru stojí výstava Poesie 1932, která byla mezinárodní. Zúčastnili se téměř všichni francouzští surrealisté, z české reprezentace to byli např. Toyen, Jindřich Štyrský, Alois Wachsmann, František Muzika, Vincenc Makovský či František Janoušek.

V roce 1934 byla v Praze založena Vítězslavem Nezvalem surrealistická skupina. Brzy se k ní připojil i Karel Teige, který se stal předním teoretikem surrealismu u nás. Specifickým rysem pražské skupiny, která byla příčinou i jejího konce v roce 1938, byla silná politiclá levicová orientace.

Ve čtyřicátých letech na program surrealistické skupiny navázala rakovnická  skupina Ra (Václav Zykmund, Bohdan Lacina, Josef Istler aj.) a také skupina tzv. spořilovských surrealistů či Skupina 42.

Po okupaci Českoslevenska byl surrealismus označen za zvrhlé umění. I přes některé ilegální počiny činnost skupiny po roce 1942 utichla. Po válce zůstali věrni surrealismu pouze Toyen a její přítel Jindřich Heisler, kteří roku 1947 odjeli do Paříže a připojili se k francouzské skupině.

Specifikem českého surrealismu je sochařská tvorba, které se vyznačuje použitím neklasických materiálů a vynalézavostí v objektové tvorbě, zcela odlišnou od evropské scény. Podnětná jsou díla Vincence Makovského, Zdeňka Rykra nebo Zdeňka Pešánka.

Zuletzt geändert: Donnerstag, 25. November 2021, 20:24