Inter-multi-hyper

Důležitý pojem interaktivita, který jde ruku v ruce s pojmem multimediální učebnice, můžeme definovat dle pedagogického slovníku jako: „Interaktivita je vlastnost systému umožňující aktivní přizpůsobení se uživateli. Systém například umožňuje výběr z variant postupu, reaguje na specifika uživatele, klade nebo zodpovídá otázky. Vysokou mírou interaktivity se často vyznačují multimediální výukové programy.“ (Průcha, Mareš, Walterová, 2001) Takto formulovaná definice je v souladu s definicemi jiných autorů a zdrojů.

Interaktivní a multimediální učebnici můžeme specifikovat také podle oblasti jejího použití. Když hovoříme o interaktivní a multimediální výuce, spojujeme tuto výuku s interaktivní tabulí. Model výuky pomocí interaktivní tabule a interaktivní a multimediální učebnice je v současnosti často využívaným modelem v popředí moderního vyučování. Jiří Dostál celkem přesně rozlišuje druhy interakcí při výuce s multimediální učebnicí na interakci mezi aktéry výuky a interakci mezi aktéry a technickým zařízením (Dostál, 2009). Tady zároveň naráží na zavedenou terminologii, konkrétně termín „interaktivní výuka“, který je širší než jen samotná práce s interaktivní tabulí a multimediální učebnicí. Neboli ne každá práce s interaktivní tabulí je považována za interaktivní výuku. Takovou „okleštěnou“ výuku Jiří Dostál pojmenoval jako „interaktivními pomůckami podporovanou výuku.“

Zmínili jsme zde pojem „interaktivní tabule“. Jedná se o velice důležitý pojem a v tomto kurzu na něj budeme neustále narážet. Interaktivní tabule je jedna z možností, v současné době nejvíce využívaná, pro práci s multimediální učebnicí. Interaktivní tabuli můžeme definovat jako „dotykovou-senzitivní plochu, prostřednictvím které probíhá vzájemná aktivní komunikace mezi uživatelem a počítačem s cílem zajistit maximální možnou míru názornosti zobrazovaného obsahu.“ (Dostál, 2009) S touto definicí se plně ztotožňujeme jak my, tak další naši i světoví odborníci. Jak už bylo zmíněno, práce s multimediální učebnicí pomocí interaktivní tabule je jen jedna z možností. V tomto modelu pracují s učebnicí jak žáci, tak i učitel. V našem článku s názvem „Současné trendy v tvorbě multimediálních učebnic“ jsme uvedli i další možnosti práce s multimediální učebnicí, konkrétně multimediální učebnice jako nástroj žáka. V tomto modelu žák pracuje s učebnicí samostatně nebo paralelně s hlavní „projekcí“ učebnice. Žáci jsou vybaveni osobními zařízeními schopnými prezentovat obsah i interakci v multimediální učebnici (netbook, tablet…). Účinnost takovéto výuky a její dopady šetří momentálně výzkum kolegů na pedagogické fakultě UK. Tento výzkum a dosavadní výsledky lze průběžně sledovat na www.vzdelani21.cz.

Jestliže si dáme dohromady zde uvedené informace a srovnáme je s představou a definicí pojednávající o hypermédiích, zjistíme, že multimediální učebnice v takto prezentovaném rozsahu je vlastně učebnicí hypermediální.

Kolega ze ZČU Petr Lobaz ve své prezentaci o multimediálních a hypermediálních systémech uvádí jednoduchou definici hypermédia jako „aplikace, která umožňuje pohyb v informačním prostoru pomocí odkazů.“ (Lobaz, 2008) Následně rozebírá pojem „hyper“ jako „obecný graf, jak se dostat k informaci surfováním nebo hledáním“. Jestliže nahlédneme do pedagogického slovníku, je v něm pojmem hypermédia omezen na pojem hypertext, který je následně definován jako „počítačem prezentovaný text, který není omezen linearitou a odkazuje na další texty, obrazové či jiné dokumenty“ (Lobaz, 2008), ať už jsou uloženy kdekoliv. Ano, tato definice odpovídá přímo hypertextovému odkazu. Nicméně autoři jdou stále více do hloubky a řadí pod pojem hypertext i možnosti propojení a vyhledávání v externích databázích (Průcha, Mareš, Walterová, 2001). Podobně k hypermédiím nebo hypermedialitě přistupují i další odborníci (Lewis, Sokolowski, Šedivá…).

Google - Pojem Metodologie hypertextu

Z tohoto příkladu je vidět, že hranice mezi multimedialitou a hypermedialitou je celkem křehká a z praxe víme, že je těžké jasně definovat co je „jen“ multimediální a co je „už“ hypermediální. Jestliže ovšem provedeme malou sondu po internetu, zjistíme, že se k označení tohoto druhu hypermediálního výukového materiálu používá název „multimediální učebnice“. My budeme tento zavedený název respektovat a i nadále s tímto materiálem budeme pracovat jako s multimediální učebnicí. Možné cizojazyčné varianty názvu: multimedia textbook, multimedia book (EN), Ein multimediales Lehrbuch (DE), Livre multimedia (FR) atd.

Estonec Jaan Mikk v jednom svém článku napsal: „Učebnice a pracovní sešity musí vést studenty v jejich učebních aktivitách. Čím více jsou žáci aktivní při učení, tím hlubší a dlouhodobější jsou výsledky jejich učení.“ (Mikk, 2007) Multimediální učebnice a interaktivní výuka jsou jedním z dostupných nástrojů pro zvyšování aktivity v procesu výuky.

Literatura:

Průcha, J., Mareš, j., Walterová, E. Pedagogický slovník. 3. doplněné vydání, Praha: Portál, 2001

Dostál, J., Interaktivní tabule ve výuce. Journal of Technology and Information Education. 2009, Olomouc - EU, Univerzita Palackého, Ročník 1, Číslo 3, s. 11 - 17. ISSN 1803-537X (print). ISSN 1803-6805 (on-line).

Lobaz, P. Multimediální a hypermediální systémy. Kiv.zcu.cz [online]. 2008 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://www.kiv.zcu.cz/~lobaz/mhs/prednasky2008/mhs_2008_01_neg3up.pdf

Mikk, J., Učebnice budoucnost národa. In Maňák, J., Knecht, P., Hodnocení učebnic. Brno: Paido, 2007