Didaktická technika, technické výukové prostředky hrají důležitou roli v přípravě výukových materiálů a jejich prezentaci. Zmiňovaná oblast prochází rychlým vývojem a to zejména v souvislosti s vývojem informačních a komunikačních technologií (ICT). Inovace v tomto oboru tedy reflektují i současný stav společnosti, pro kterou je využívání ICT běžné. „Didaktické prostředky, k nimž náleží i vybavení škol a tříd, se postupně vyvíjí s rozvojem kultury a techniky. V současné době se stávají významným modernizačním faktorem.“ (Skalková, 1999).

Moderní technické výukové prostředky pozitivně působí zejména v oblasti motivace žáků. Druhá oblast, které s motivací nutně souvisí je efektivní výuka. Existuje celá řada výzkumů, které porovnávají efektivnost různě inovované výuky (nové pomůcky, jiné metody atd.) s výukou původní, neinovovanou. Nemůžeme komplexně říci, že každá změna působí pozitivně a projeví se v „závratném“ nárůstu účinnosti vedené výuky, ale můžeme říci, že pozitivní změny mohou aktivovat a motivovat žáka, což se může projevit v jeho procesu poznávání. Nové technologie jsou dynamické, umožňují komunikaci, působí na více smyslů a jsou pro žáky atraktivní. Jedna učitelka nejmenované základní školy prohlásila: „Když hledám dobrovolníky pro odnos mapy, neseženu pomalu nikoho, ovšem pokud potřebuji přinést projektor, mám problém si vybrat a ještě mi ho žáci i zapojí.“

Samotná práce s novou a moderní pomůckou může zvyšovat motivaci žáků, ale pokud samotný výukový prostředek nedokážeme efektivně didakticky využít a podpořit vhodnými metodami, bude snaha spíše kontraproduktivní.

V dobách minulých byl žák pouze pasivním posluchačem a komunikace byla víceméně jednosměrná. V dnešní výuce, která se snaží orientovat na žáka je prostor pro názory, konfrontaci i diskusi. Tento posun není důsledek nových technologií, ale spíše malé evoluce společnosti. Může se tedy zdát, že technika do tohoto procesu vstoupila až v druhé řadě, ale spíše můžeme říci, že jde se změnami ruku v ruce. Jistou analogii můžeme spatřit v transformaci internetu a webu. 90. léta byla ve znamení tzv. webu 1.0, který můžeme charakterizovat jako jednoduché vyhledávání a čtení informací, tedy jednosměrný přenos. V současné době se nacházíme ve stádiu webu 2.0, jehož charakteristikou je obousměrný přenos informací. Nejen, že stránku čteme, ale my na ní můžeme i přispět a komunikovat (Facebook, Youtube atd.) (Umesha, Shivalingaiah, 2008). Web 3.0, do kterého pomalu vstupujeme, je charakteristický sémantickými funkcemi a ještě vyšší mírou interaktivity prostředí. Ve výuce můžeme spatřit paralelu např. při používání odpovědního systému. Nekomunikuje se jen v rovině žák - žák, žák - učitel a naopak, ale komunikují všichni a najednou. Systém ihned sbírá informace, vyhodnocuje je a učitel může okamžitě reagovat.

Jaké využíváte při své výuce (praxi) technické výukové prostředky? Vzpomenete si, jaké využíval váš učitel, když jste byli na základní škole?

Často můžeme slýchat názor, že didaktická technologie jako obor je minimálně pojmově rovna didaktické technice. Didaktickou techniku definuje pedagogický slovník jako „Souborné označení technických zařízení užívaných pro výukové účely. Didaktickou technikou se rozumí buď jen přístroje, nebo i jejich programy. Obvykle se rozlišuje didaktická technika tradiční (diaprojektor, zpětný projektor, filmový projektor aj.) a moderní (počítač s didaktickým programem, jazyková laboratoř, multimediální výukový systém aj.)“ (Průcha a kol. 2001). Jak zde můžeme vidět, je didaktickou technikou myšlen prakticky výhradně pouze „hardware“. Ovšem obor didaktických technologií je komplexnější a zahrnuje i správné a efektivní využívání didaktické techniky a to nejen při výuce, ale také při její přípravě.

Rambousek chápe didaktické prostředky ve svém nejširším pojetí jako „vše co napomáhá k dosažení stanovených cílů vyučovacího procesu.“ Tedy v souladu s Gerschwinderem spojuje pod tento pojem jak složku materiální tak i nemateriální. Ovšem v nejužším pojetí uvažuje o didaktických prostředcích pouze jako o „prvcích materiálně technické základny výuky“ (Rambousek, 1990). Za což obecně považujeme pomůcky, didaktickou techniku a další vybavení.


Je zažité, že hovoříme-li o didaktické technice, míníme tím úzkou skupinu zařízení, která slouží pro prezentaci a tvorbu pomůcek. Pojem technické výukové prostředky zahrnuje skupinu širší. Dle Maňáka „technické výukové prostředky tvoří součást rozsáhlé skupiny didaktických prostředků, jimiž jsou všechny materiální předměty, které zajišťují, podmiňují a zefektivňují průběh vyučovacího procesu“ (Maňák, 1995). Můžeme tedy říci, že součástí technických výukových prostředků jsou i vyučovací a žákovské pomůcky a další vybavení materiálního charakteru. Nastává ovšem spíše filozofická otázka, jestli můžeme za technický výukový prostředek považovat i nehmotnou pomůcku např. v podobě prezentace. V konečném důsledku musí být i nehmotná pomůcka existovat někde na hmotném nosiči.

Naproti tomu Rotport chápe samotnou didaktickou techniku jako širší oblast, která se skládá ze dvou vzájemně propojených složek. První složkou jsou tzv. prostředky didaktické techniky a druhou jsou samotné učební pomůcky, které jsou pomocí těchto prostředků předkládány (Rotport, 2003).

Pouze rámcově definovaný obsah výuky v RVP umožňuje školám přizpůsobit výuku lokalitě a specifickým potřebám žáků či skupin. Učitel naráží na problém nevyhovujících nebo jen částečně vyhovujících pomůcek pro svůj konkrétní edukační záměr. Takový to učitel pak i za pomoci didaktické techniky vytváří pomůcky nové. Musí být v tomto ohledu tedy i kompetentní.

Vytváření pomůcek např. prezentací, modelů, multimediálních záznamů, se řídí mnohými důležitými pravidly. Pokud jsou tato pravidla v průběhu tvorby nebo implementace ignorována, dochází k chybám ve vyučovacím procesu, chybám v komunikaci a porozumění obsahu. Můžeme jmenovat např. nedostačující kvalita grafiky, špatně čitelné kopie, nevýrazné prezentace atd.


Didaktické pomůcky

Technický pokrok se odrazil v oblasti technických výukových prostředků, konkrétně výukových pomůcek. Používané didaktické pomůcky ve škole by měli korespondovat s aktuálními technickými možnostmi. V úvodu tohoto článku byl zmíněn požadavek na moderně pojatou výuku, která má šanci zaujmout a přitáhnout pozornost dnešních generací. Dnes již existují pro oblast přírodovědných studií soubory moderních pomůcek snadno připojitelných k výpočetní technice. Tato zařízení jsou schopna měřit široké spektrum veličin, hodnoty zaznamenávat, zobrazovat, vypočítávat atd. V neposlední řadě nám tyto nové pomůcky umožňují svojí mobilitou exportovat výuku do exteriéru a realizovat se žáky zajímavé projekty. (viz např. Pasco a Vernier v předchozí kapitole)

Nevýhoda těchto pomůcek zatím spočívá v relativně vysoké ceně, i když tento argument nemůže dle našeho názoru v kontextu aktivního učitele dnes obstát. V praxi jsou školy nebo třídy u nás vybaveny například jednou sadou měřících čidel a přístrojů. Tato varianta je vhodná pouze na demonstraci učitelského experimentu, který žáci v lavicích většinou pasivně pozorují. Tento model lze použít i jako zpestření klasické frontální výuky. Zajímavější možnosti nám přináší přenos výukové aktivity na samotné žáky. V USA nebo Británii je běžné, že tyto sady nebo jednotlivé přístroje mají k dispozici samotní žáci.

V minulém článku a v úvodu jsme se zmínili o oblíbenosti předmětu informatika. Myslím si, že můžeme konstatovat, že dnešní mládež nemá problémy s informační technikou nebo internetem. Český statistický úřad monitoruje a zveřejňuje data o využívání informačních technologií školami, studenty, domácnostmi od roku 2005. Například v roce 2005 76% lidí ve věku 16-24 let bylo uživateli osobního počítače. V roce 2010 už to bylo 94 %. Podobně je to s užíváním internetu. Stoprocentní nárůst mezi léty 2005 a 2010 můžeme vysledovat v položce on-line čtení zpráv a časopisů. Zajímavý 50 % přírůstek je i ve využívání sociálních sítí, tento přírůstek je navíc jen mezi léty 2009 a 2010, kdy se tento parametr začal měřit. Můžeme jen domýšlet, jaká data budou za rok 2011, ale troufáme si odhadovat minimálně 100% nárůst ve využívání například sociálních sítí u této věkové skupiny (16-24 let). A tímto bychom mohli pokračovat. Shrneme-li tuto statistiku, můžeme tvrdit to, co na začátku tohoto odstavce. Dalším faktem je náskok mladších (v případě statistiky ČSÚ právě té nejmladší skupiny) lidí ve využívání ICT.

Prohlédněte si fotografie z veletrhu didaktické techniky a pomůcek DIDACTA. Letos ve výstavním areálu Messe Stuttgart zabraly stánky vystavovatelů na 8 pavilonů.


Literatura:

PRŮCHA, Jan., WALTEROVÁ, Eliška a MAREŠ, Jiří. 2001. Pedagogický slovník, 3. doplněné a aktualizované vydání. Praha: Portál. ISBN 80-7178-579-2.

ROTPORT, Miloslav. 2003. Didaktická technika. Praha: Oeconomica. ISBN: 80-2450-481-2

SKALKOVÁ, Jarmila. 2007. Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing a.s.,ISBN 978-80-247-1821-7.

RAMBOUSEK, Vladimír. 1990. Technické výukové prostředky. Praha, ISBN 80-7066-227-1

MAŇÁK, Josef. Nárys didaktiky. 1995. 1. vyd., 5. dostik. Brno, ISBN 80-210-1124-6.

UMESHA Naik, SHIVALINGAIAH D., 2008. Comparative Study of Web 1.0, Web 2.0 and Web 3.0 In INFLIBNET's Convention Proceedings, CALIBER 2008 Allahabad, Inflibnet center, Online: http://ir.inflibnet.ac.in/handle/1944/1285

KROTKÝ, Jan. 2009. Interaktivní aktivity ve výukové prezentaci. IGIP-Strategie technického vzdělávání v reflexi doby. Ústí na Labem: UJEP, ISBN 978-80-7414-126-3.



Naposledy změněno: středa, 5. ledna 2022, 14.42