Světlo

Světlo je elektromagnetické vlnění, má tedy stejné fyzikální vlastnosti jako jsou mikrovlny nebo rentgenové vlny. Na vnímání objektů nebo celé scény má vliv kvalita, barva a intenzita světla. Vnímá světla je důležité nejen při fotografování, ale také například při tvorbě 3D modelů, kdy jeho osvětlení hraje velkou roli v tom, jak bude vypadat.

Lidské oko je schopné registrovat pouze malou část světelného spektra. Vliv na to, jaké světelné spektrum budeme schopni vnímat, mělo při našem vývoji slunce. Světelné záření, které dokážeme postřehnout je jen zlomek z několika druhů záření, jako je například gama záření, radiové vlny nebo vesmírné záření.

Mezi základní charakteristiky světla patří vlnová délka, jeho intenzita a polarizace. Na obrázku 25 můžeme vidět charakteristiku vlnění, která reprezentuje dvě barvy, červenou a modrou. Jak z obrázku můžeme vyčíst, barvu světla nám udává vlnová délka. Světlo s delší vlnovou délkou vnímáme jako červené. Světlo s kratší vlnovou délkou má zbarvení do modra až fialova. O jasu nás informuje amplituda neboli výška vlny. Směr kmitání určuje polarizaci.

Jak z výše uvedeného textu vyplývá, každá vlnová délka bude odpovídat jiné barvě světla. Barvy, které lze takto vytvořit jsou spektrální barvy, viz obrázek 26. Spektrální barvy tvoří stupnici od červené barvy do fialové barvy. Lidské okno je schopné vnímat vlnovou délku světla zhruba od 400 do 700 nanometrů, což je jen zlomek světelného spektra.

Některé světelné zdroje jsou schopné vysílat směs několik vlnových délek. Lidské oko není schopné rozlišit jednotlivé vlnové délky, ale dokáže je vnímat jako jednu barvu. Směs všech barev dohromady vnímá lidské oko jako denní světlo, které je neutrální, což znamená, že není nijak zbarvené. Pokud tedy denní světlo dopadá na bílý objekt, odráží se bez změny. Pokud však dopadá na černý objekt, je jím pohlceno a mění se na tepelnou energii. K částečnému odražení a pohlcení dojde při dopadu světla na žlutý objekt.

Barvy, které nejsou součástí spektra, se nazývají nespektrální barvy. Tyto barvy lze namíchat působením několika vlnových délek. Typickými nespektrálními barvami jsou například černá, bílá nebo růžová barva.

Další charakteristikou světla je chromatická teplota. Tato charakteristika je ověřitelná pokusem, kdy zahříváme uhlík a pozorujeme jeho barvu, která se mění s teplotou. Zpočátku po zahřátí bude barva uhlíku červená a bude pokračovat do žluta. Pokud teplotu budeme dále zvyšovat, barva uhlíku přejde k bílým odstínům. Dalším zvýšením teploty bude barva uhlíku zbarvená do modra. Na obrázku 27 můžeme vidět chromatickou teplotu světla.

V tabulce Teplota světla můžeme vidět příklady barevných teplot několika světelných zdrojů. Například denní světlo má teplotu 5500 K nebo žárovka má 2800 K.