Stručná historie psychodidaktiky

J. Slavík, M. Komzáková

Psychodidaktika je pojem zaváděný od sklonku 20. stol. badateli ve Francii (Develay, Astolfi, Martinand, Brousseau), Švýcarsku (Giordan, de Vecchi, Perret-Clermont ad.), Itálii (Pontecorvo, Zucchermaglio, Caravita) i u nás (Štech) pro označení specifického přístupu ve výzkumu a v teorii vyučování a učení (Štech, 2004). Jeho klíčový koncept lze ve zkratce charakterizovat jako spojení psychologické teorie učení s didaktickou teorií vyučování nebo jako překonávání Deweyho známé logical-psychological distinction – rozdílnosti mezi žákovskými procesy myšlení a kulturními sémanticko-logickými strukturami, které se žáci mají učit.

Prvním shrnujícím, koncepčním a zároveň polemicky zabarveným textem, který byl o psychodidaktice u nás publikován, byla Štechova stať v Pedagogice pod názvem „Psychodidaktika jako obrat k tématu účinného vyučování […]“, publikovaná v r. 2004. Štech v ní charakterizuje psychodidaktiku jako mezioborový přístup, který „vyžaduje mobilizaci epistemologie výchozích vědních oborů, kognitivní psychologie (na poli formalizovaného vyučování/učení), oborových didaktik a jejich vzájemné propojení vyúsťující do svébytných teoretizací“. Podrobněji se věnuje pojetí psychodidaktiky, které se u nás rozvíjelo v devadesátých letech v návaznosti na koncepci tzv. komunikačního pojetí oborových didaktik (Brockmeyerová-Fenclová, Čapek, & Kotásek, 2000) a soustředilo se na „téma jazyka“, tj.  didaktického „překladu“ mezi jazykem kulturního oboru, jazykem vzdělávacího předmětu a jazykem žáka (Slavík 1999, 2003a, 2003b).

Štech (2004, s. 61–62) tento přístup stručně představuje: „Účinná didaktika tedy musí zkoumat (a) rozhraní (či artikulace) mezi jazykem vědního oboru a jazykem vzdělávacího předmětu, který je sociálně závaznou transformací prvního jazyka a (b) rozhraní (artikulaci) mezi didaktickým jazykem a „přirozeným" jazykem žáků, kde se výrazněji uplatňují psychologické vhledy do jejich myšlení.“ Tato teze je terminologicky vyjádřena rozlišením dvou výchozích rovin transformace, jimiž prochází vzdělávací obsah vstupující do výuky: ontodidaktickou – mezi jazykem kulturního oboru a jazykem vzdělávacího předmětu, a psychodidaktickou – mezi didaktickým jazykem a „protojazykem“ reprezentujícím žákovské prekoncepty (Štech, 2004, s. 61–62; Janík & Slavík, 2009).

Tematika vztahů mezi různými rovinami transformace vzdělávacího obsahu se od té doby u nás dále rozvíjí a stojí v základech koncepce tzv. transdisciplinární didaktiky nebo krátce transdidaktiky, k níž byla v posledním desítiletí publikována monografie (Slavík et al., 2017) a řada statí u nás i v zahraničí (XXXX).  Tento myšlenkový proud je teoretickým zázemím pro pojetí našeho empiricko výzkumného textu. Odvozujeme z něj východisko pro zaměření a cíl výzkumu a hlavní výzkumnou otázku. Opíráme se přitom o výše uvedené rozlišení dvou klíčových pojmů reprezentujících dvě úzce spjaté, ale rozdílné dimenze učitelské práce ve výuce: ontodidaktickou a psychodidaktickou.

Vycházíme z předpokladu, že uvedené dvě dimenze jsou rozlišitelné v jazykových projevech, jimiž učitelé při reflexi popisují výuku a analyzují její klíčové situace. Na základě tohoto rozlišení lze diferencovaně pohlížet na kvalitu učitelské reflexe: pro ontodidaktické hledisko, jak bylo uvedeno, je rozhodující kvalita „překladu“ mezi jazykem oboru a jazykem vzdělávacího předmětu, pro hledisko psychodidaktické je rozhodující kvalita „překladu“ mezi jazykem vzdělávacího předmětu a jazykem žáků. V praxi dochází k nezbytnému mísení obou hledisek, které chápeme jako nejvyšší kvalitativní úroveň: Štechem požadovanou mezioborovou syntézu přístupů k výuce.

Literatura:

Janík, T., & Slavík, J. (2009). Obsah, subjekt a intersubjektivita v oborových didaktikách. Pedagogika, 2009, 59(2), 116–135.

Janík, T., Slavík, J., Najvar, P., & Janíková, M. (2018). Shedding the content: Semantics of teaching burdened by didactic formalisms. Journal Of Curriculum Studies, 51(2), 185–201.

Janík, T., Slavík, J., Najvar, P., & Jirotková, D. (2020). The same and the different: On semantization and instrumentalization practices in the (maths) classroom. SAGE Open, 10(3), 1–12.

Slavík, J., Uličná, K., Stará, J., Najvar, P. (Eds). (2017b). Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání. Munipress.