Při tvorbě cvičení na rozvíjení interkulturní kompetence  může učitel postupovat v zásadě dvěma způsoby:

a) vymýšlet cvičení jako modelová

b) didaktizovat reálně proběhlé interkulturní situace.

V daném kurzu se pokoušíme o variantu b).

Úkoly z valné části vycházení ze situací, které proběhly ve skutečnosti. Postup jejich tvorby a výuky je tedy následovný:

reálná situace a její zaznamenání → didaktizace situace (převedení situace do podoby úlohy) → interkulturní trénink proběhlý na základě úlohy → reflexe → přenesení do chování v nové reálné situaci.

V interkulturním učení prostřednictvím rekonstrukce reálných situací lze využít Kolbův cyklus (KOLB, D. Experiential Learning: Experience as the Source of Learning and Development. Prentice Hall, 1984) známý ze zážitkové pedagogiky:

konkrétní zkušenost → ohlédnutí → zobecnění → aktivní zkoušení.

Daný čtyřstupňový model má výrazný futuristický vektor: účastník aktivity zvažuje, co by bylo vhodné v budoucnu v podobné situaci zopakovat, čeho se vyvarovat, formuluje plán změn.

Cvičení vymodelovaná na základě zážitku/prožitku a didakticky realizovaná ve třídě jsou naopak nutně do jisté míry upravena a strukturována¨. Zkušenost není přímá, ale zprostředkovaná. Původní kontext nelze plně zachovat, určité elementy vystupují do popředí, dochází k jakémusi „zostření“, často k polarizaci, ale také ke zpřehlednění situace, jež může být v realitě méně čitelná. Hrozí i jisté zploštění, neboť prožitek jako takový je z psychologického hlediska individuální a nepřenositelný z jednoho individua na druhé (HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada, 2009, s. 12).

Studenti vědí, že ve školní realitě jsou situace simulovány, zároveň však, že východiskem je skutečná událost s jedinečnými aktéry. Samotné zadávání navržených úloh ve skupině, a hlavně reflexe těchto úloh s sebou pak přinášejí nové dynamické situace, přímé interakce a autentické prožitky.


Zážitková pedagogika

Idea sestavení cvičení na základě reality jednoznačně vychází ze zážitkové pedagogiky. Zážitková pedagogika do učebního procesu tradičně zařazuje záměrně plánované a uváděné situace připravené lektorem či pedagogem, situace vyvolané nebo inscenované, často velmi modelové až fantazijní. Cílem je intervence do struktury osobnosti, zlepšení sebepoznání, aktivizace jedince a dosažení co největšího rozvojového potenciálu člověka v nejrůznějších dimenzích a aspektech. V celkovém procesu je zdůrazňována emoční působivost (hluboký vnitřní otisk, prožitek). Proces je po celou dobu evaluován, prožitek bývá důsledně reflektován zpětným uvažováním, diskusí, a to „...ve stálé emoční návaznosti na právě prožité“ (HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada, 2009, s. 12–38). Zážitková pedagogika pracuje s výzvami a iniciačními činnostmi, s překonáváním překážek a obav, s vyvoláváním hraničních zkušeností, se situacemi, které jsou daleko silnější než každodenní události.

Oproti tomu aktivity na rozvíjení IKK ve výuce cizích jazyků zůstávají do jisté míry „uměřené“.

Zdroj: PEŠKOVÁ, M. Umělost kontra přirozenost v didaktizaci „small-c culture“. In: PEŠKOVÁ, M., KUBÍKOVÁ, K. Rozvíjení interkulturní komunikační kompetence ve výuce cizích jazyků 2. Plzeň Západočeská univerzita 2017, s. 76-87.

Česká klasika zážitkové pedagogiky: Prázdninová škola Lipnice




Naposledy změněno: neděle, 7. srpna 2022, 21.33