Poznámky k nácviku pěveckých dovedností
Je třeba analyzovat, případně opravovat správný pěvecký nádech a nádechové postavení a umět použít v praxi.
Nádech musí být intenzivní a hluboký do dolní části hrudního koše, preferujeme nádech pusou.
Při nedodržení správného nádechu je dech krátký a nevystačí na zpěv celé pěvecké fráze.
Dech musí být zastaven a udržen v nádechovém místě.
Při zpěvu nevydechujeme, zpíváme na zastaveném dechu.
Při nedodržení uniká dech do tónu = tón je dyšný.
Při nedodržení nevytvoříme tzv. dechovou oporu, která je základním kamenem znělého zpěvu a která nám usnadňuje zpěv z hlediska intonačního i z hlediska kvality tónu.
Je třeba analyzovat, případně opravovat posazení tónu a umět použít praxi. Kontrola probíhá sluchem a vnímáním vlastního pocitu.
Pro realizaci tónu je třeba najít správné umístění v oblasti nosu nebo čela.
„Bod rezonance“ je jeden bod, do kterého pomocí výslovnosti souhlásky vyslovujeme tón, je dobré si bod předem vizualizovat.
Rezonance, posazení tónu „do masky“ je důležité pro nosnost a jasnost tónu, pro snadnější ovládání tvořeného tónu.
„Bod rezonance“ najdeme v oblasti kořene nosu, např. při dlouhé výslovnosti „N“ nebo opakovaném vyslovování slova banka, mango. Při výslovnosti je možné se prsty dotýkat nosu a hmatem snadno zjistíme, kde je místo s lehkou vibrací. A do tohoto místa se snažíme vyslovovat všechny souhlásky zpívaného textu.
Při nedodržení není výsledný tón znělý a nosný a pro jeho zesílení musíme použít tlaku, což ve výsledku ovlivní kvalitu tónu.
Je třeba analyzovat, případně opravovat prostor v dutině ústní a umět použít. Kontrola probíhá sluchem i vizuálně.
Je třeba hlídat kulaté a vysoko vypjaté tvrdé patro a také přirozené uložení jazyka od kořene po špičku na dně ústní dutiny z akustických důvodů.
Při nedodržení není výsledný tón kvalitní (zní „rozplácle“ nebo jakoby s „plnou pusou“).
Je třeba analyzovat, případně opravovat vyslovení samohlásek do volného hrdla a umět použít v praxi. Kontrola probíhá sluchem i vizuálně.
Je třeba hlídat hluboké vyslovení všech samohlásek s pocitem nízkého držení kořene jazyka a sníženého hrtanu s cílem uvolnění oblasti krku, což způsobí uvolněné znění tónu s plnou barvou a možnost využít dechovou oporou.
Při nedodržení je hlas mělký, méně barevný, málo nosný.