Zážitek z vlastní činnosti musíme vystavit reflexi, tj. zpracováváme zážitek z předchozí činnosti a pokoušíme se o jeho převedení do činnosti v budoucnu.

Reflexe ze strany pedagoga

Při zpěvu hodnotíme výslednou činnost skrz výsledný zvuk a skrz vlastní pocit. To není z počátku jednoduché, ale pomůže pedagog.

a)    Umí identifikovat a upozornit na zvukové nedostatky hlasového projevu a dát do vztahu s technickým provedením, ideálně tak, že napodobí výsledný studentův zvuk a popíše, jak nesprávné tvoření tónu probíhalo.

b)    Předvede a popíše správné tvoření tónu a nevede studenta ke správnému technickému uchopení.

Červeně naznačený oblouk v notovém zápisu znamená, že daný tón se musí zpívat se zdviženým horním tvrdým patrem na začátku dechové fráze a je-li potřeba i v jejím průběhu – zde je důležité včas zvednout horní patro na tónu před vysokým tónem za jeho současného znění. Neuděláme-li to, bude tón znít pod tónem, znít „zapadle“, znít „ploše“.

Způsob provedení např. přes pocit zívnutí, před představu špendlíku směřujícímu špičkou nahoru do tvrdého patra – viz cvičení na rozezpívání, které zároveň slouží jako technická cvičení.

Oblast hrdla dokážeme uvolnit jen díky důslednému a hlubokému vyslovení samohlásek (pocit snížení hrtanu, posunutí kořene jazyka v dutině ústní vpřed, lehké zatlačení kořene jazyka do hloubky – jako po přimáčknutí lékařskou špachtlí. Výchozí ideální tvar proslovení poskytuje samohláska „o“.

Případná kontrola probíhá položením prstů ruky kolem hrtanu – přiškrcený krk, tzn. nevyslovená samohláska lze v dotyku snadno cítit, náprava viz výše.

Reflexe ze strany studentů ve skupině

Učí se identifikovat a upozornit na zvukové nedostatky hlasového projevu spolužáka a vymyslet způsob, jak to opravit.

Sebereflexe zpívajícího studenta

a)    Učí se vnímat vlastní tělo, hlavně v oblasti dutiny ústní, hrdla, hrudního koše – počátky tvorby pěveckého hlasu posuzuje podle existence nebo neexistence napětí  v popsaných oblastech (někde je žádoucí, někde ne).

b)    Dokážeme-li výše zmíněné určit, snažíme se to změnit dle výše uvedených pokynů.

c)    Učí se sám sebe poslouchat – je to ale dlouhodobá záležitost, protože vnitřní slyšení hlasu je jiné než hlasový projev, které slyšíme zvnějšku.