-        V rámci této skladby průběžně rozvíjíme prostor v dutině ústní v závislosti na stoupající melodii – zvyšujeme napětí na horním patře a držíme kořen jazyka v co nejnižší poloze – 1. a 2. fráze.

-        3. a 4. fráze začíná vysokým tónem, pro který si prostor připravíme v nádechu. Snažíme se při klesající melodii nepouštět napětí na horním patře, může to ovlivnit držení tónu v rezonanci, ale také intonaci, tj. správnou výšku tónu.

-        5. fráze je delší a obsahuje nejvyšší tóny z celé skladby. Je možné si přidechnout na konci 3. řádky. Pak je nutné opět aktivně tvořit prostor na označených tónech  v notovém zápisu, přičemž nezapomínáme na dlouhé vyslovování samohlásky při tvorbě prostoru.

-        Poslední fráze je principem podobná 3. a 4. – začínáme na nejvyšším tónu, pro který se připravujeme prostor v nádechu. Nezapomínáme, že potřebujeme oporu v těle, kterou nám poskytne vědomě zastavený dech a hluboká výslovnost samohlásky.

 Poznámka: Dokážeme-li připravovat prostor pro vyšší tóny před tím, než je máme zpívat, zajistíme si dovednost zpívat v uvedeném rozsahu bez napětí a tenze a plným hlasem. Při zpěvu nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu.