V této písni je nutné připravit vědomě nový prostor na 3. tón druhé   fráze, označeno v notách značkou „o“.

-        3. fráze začíná nejvyšším tónem, proto prostor pro něj připravíme v nádechu, nezapomeneme zastavit dech a opřít výslovnost souhlásky do kořene nosu a důkladně proslovit samohlásku, aby se pocitově ocitla až na bránici (pokud nám to nejde ve stoje, zkusíme si pomoct uděláním „kliku“ o stěnu – stoupneme si dál od stěny, rukama se i ní opřeme a se zazpíváním vysokého tónu pro přípravě prostoru uděláme „klik“, tón pak neskončí v krku, ale až hluboko v břiše, což se projeví na znělosti a barvě tónu a také na pocitu volnosti při jeho zpěvu.

-        Pamatujeme, že každý nádech znamená přípravu na zpěv - rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole - zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů – představa umístění výslovnosti první souhlásky na kořen nosu a pak teprve můžeme zpívat. Je to VĚDOMÁ A PROMYŠLENÁ ČINNOST, intuice a náhoda nám moc nepomohou.

Poznámka: Při zpěvu nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu.  Učíme se vnímat správný tón a učíme se identifikovat chyby, které pak v dalším opakování zkoušíme napravit. Výsledný stav musí být bez tlaků a tenzí, zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.