1. Plánování na jednotlivé dny

Opět jde o činnost, kterou by do určité míry měli učitelé na třídě dělat společně, aby na sebe navzájem navazovali, doplňovali se a vytvářeli takovou nabídku, která propojí jednotlivé vzdělávací oblasti. Neznamená to, že denní přípravy děláme společně, nicméně by učitelé spolu měli komunikovat a vědět, co který z nich plánuje dělat. Pokud v praxi nastane extrémní situace, kdy spolu učitelé komunikovat nedokážou, nenavazují na sebe, je lepší volit krátké týdenní celky.

Pří plánování denních příprav je nutné zohlednit principy individualizace- využití různých vzdělávacích metod, zohlednění různých stylů učení, zvážení míry obtížnosti vzdělávací nabídky vzhledem k možnostem dětí. To samé platí o použitých organizačních formách a metodách práce. 

Jako učitel připravuji řízenou a polořízenou činnost a vytvářím podmínky pro spontánní aktivitu dětí.

Řízenou aktivitou myslíme takové činnosti, které učitel přímo vede, polořízenou provádějí děti samy na základě předchozí nabídky, které se děti věnují buď skupinově, nebo individuálně. Spontánní aktivita je taková, kterou si děti zvolí (navrhnou) a řídí naprosto samostatně. Spontánní aktivitu může učitel podněcovat vhodně upraveným prostředím, např. v tématu Moje zdraví ve třídě umístí encyklopedie o lidském těle, herní koutek vybaví obinadly, šátky, injekcemi, což děti podnítí ke spontánní hře na lékaře, apod.

Polořízené aktivity by měly tvořit jádro vzdělávání a objevovat se každodenně, neboť umožňují dostatečnou individualizaci vzdělávání. Děti si při nich volí, co a jak budou dělat; zařazovat je můžeme buď v podobě nabídky činností, kterou si děti dle svého zájmu mohou volit, nechtějí-li se věnovat spontánní hře, případně formou „stanovišť“ či center v době vyhrazené řízené činnosti. Polořízené aktivity pak doplňujeme případně aktivitami řízenými, přičemž dbáme, aby se střídaly různé formy práce, činnosti klidné a pohybové, a nezapomínáme, že by pokud možno denně mělo být zařazeno krátké zdravotní cvičení. To může být začleněno do řízené činnosti, sloužit jako motivace k polořízeným činnostem, apod. 

V praxi tedy učitel z tematického celku vybere část, které se bude věnovat, přičemž by měl činnosti řadit smysluplně, logicky, činnosti by na sebe měly navazovat, a zároveň dbá na dodržení výše uvedených principů. Takto si může přibližně rozvrhnout plán na týden, přičemž ale tento plán je čistě orientační a může se v průběhu realizace aktivit výrazně změnit.