1. Význam motivace

Dítě již od narození je "naprogramováno", aby objevovalo, poznávalo, přicházelo věcem na kloub. Jeho zvídavost je dostatečnou motivací k aktivitě. J. Piaget řekl, že dítě nečeká, až ho něco naučíme, ale má samo snahu přijít, jak věci fungují. Již nejmenší děti pozorují, zkoumají, učí se. Pokud má dítě vytvořené dobré podmínky, tedy takové prostředí, které mu umožňuje tuto svou touhu naplňovat, je aktivní a učí se. Pokud malé dítě od svého okolí dostává odezvu, že je jeho snaha objevovat žádoucí a správná, je toto jeho chování posilováno. Bohužel některé děti mají již v raném věku tyto své přirozené sklony utlumené, ať z rodiny, či nevhodným působením v mateřské škole (jeho zvídavost je brána za projev zlobení, je naučeno být pasivní, musí čekat na vedení dospělého apod.). 

Není-li přítomna dostatečná motivace, pravděpodobně nebude ani učení příliš efektivní. Z hlediska učení je vnitřní motivace přínosnější než vnější (např. nabídka odměny za splnění úkolu), neboť je trvalejší a hlubší, dítě lépe překonává překážky (stačí si vzpomenout na množství pádů, když se dítě učí chodit). Proto je naším úkolem snažit se směřovat naše pedagogické působení tak, aby byla vzbuzena vnitřní motivace dítěte.

Podle Eriksona je předškolní věk obdobím iniciativy- dítě chce být aktivní, chce "samo". Je nutné, aby život v mateřské škole tuto jeho iniciativu podporovat a nedusil. I proto je veškerá vzdělávací činnost v mateřské školy ve formě NABÍDKY, kterou dítě může, ale nemusí využít. 

Je důležité dítě vnímat jako samostatnou bytost, dívat se na svět jeho očima, nesnažit se jej manipulovat, předělávat, urychlovat, formovat k obrazu svému, ale být tu pro něj, pomáhat mu a provázet ho na jeho cestě objevování.