Charakteristiky „kultury“ v antropologickém pojetí

Na následujících řádcích budeme hovořit o „kultuře“ ve smyslu myšlenkové konstrukce, nicméně fakt, že se jedná o abstraktní kategorii nebudeme soustavně zdůrazňovat, aby bylo možné text učíst.

Kulturou se tedy dnes v rámci této disciplíny rozumí vše, co lidé dělají, co o tom říkají a co si o tom myslí – čili rozsáhlý soubor (komplex) jevů, který zahrnuje oblast vědění, víry, jazyka, morálky, výroby, směny, práva, umění, zvyků, výchovy a jednání, zkrátka vše, co lidem umožňuje společně se orientovat ve světě a společně svůj svět utvářet a konceptualizovat. Veškeré lidské vnímání a rozumění je zprostředkováno kulturou, resp. různými kulturami. To,co my považujeme za dobré či špatné, hezké či ošklivé, chutné či nechutné nebo pravdivé a nepravdivé platí jenom v kontextu naší kultury. Příslušníci jiných kultur určují, co je dobré, krásné, chutné či pravdivé jinak, a to v závislosti na své kultuře. Mixtékové, mexičtí indiáni, například považují za vybranou lahůdku včelí larvy, zatímco o cibuli soudí, že po jejím požití se člověk stává hlupákem, a nikdy ji nejedí. Kdyby nám někdo naservíroval k večeři larvy, byli bychom patrně ve stejných rozpacích, jako kdyby našinec Mixtékům naservíroval cibulovou polévku. My bychom je považovali za necivilizované „hotentoty “, oni nás za „nekulturní “ hlupáky. Vedle toho, co všechno do kultury patří a jakým způsobem kultura určuje lidské vidění světa, jsou rovněž důležité i charakteristické rysy či definiční znaky kultury, čili vlastnosti, které jsou onomu komplexu jevů, který nazýváme kulturou, připisovány. V současném antropologickém myšlení je kultura obvykle definována prostřednictvím sedmi (resp.šesti) základních charakteristik, a sice jako integrovaná, adaptivní, negenetická, naučitelná, sdílená, symbolická a specificky lidská.