Charakteristiky „kultury“ v antropologickém pojetí

Kultura je adaptivní, čímž je míněno, že konkrétní podoba té které kultury je výsledkem adaptace na konkrétní přírodní prostředí, které dané společenství obývá. Např. v Tibetu, kde jsou velmi nízké výnosy půdy, je rozšířená polyandrie čili mnohomužství, což v důsledku znamená, že ne každé ženě je dovoleno rodit potomstvo. Pouze některé z nich totiž mohou mnohomužské manželství uzavřít, zatímco ostatní ženy zůstávají neprovdány a plní hospodářské úkoly v rámci velkodomácností. Důvodem je, že tibetská společenství prostřednictvím kultury (uspořádání příbuzenských vztahů je jednou z centrálních složek kultury) zajišťují, aby se počet osob závislých na místní zemědělské produkci nezvyšoval, čili aby dané společenství bylo schopné se z vlastních zdrojů uživit. Mnohomužství je tak formou adaptace na nepříliš výnosné přírodní prostředí, které není schopno uživit stále se zvětšující skupinu lidí.

Dalším příkladem adaptace kultury na přírodní prostředí může být víra v posvátnost hovězího dobytka v Indii. Krávy indickým rodinám slouží především jako tažná síla a zdroj mléčné potravy, na živých kravách přímo závisí přežití členù jednotlivých domácností. Vzhledem k tomu,že si indické domácnosti nemohou dovolit živit více krav, znamená smrt zvířete, byť by se maso zkonzumovalo, v dlouhodobìjším horizontu značné existenční ohrožení. Toto riziko je ovšem v rámci kulturní adaptace minimalizováno právě náboženským (kulturním) konceptem posvátnosti krávy. Trvalé přežití indické zemědělské společnosti je tak paradoxně umožněno právě díky tomu, že krávy je zakázáno pojídat.