Exkurze pro popularizaci geologických věd a fyzické geografie I. - Plzenecko 1. - Metodický návod

2 Exkurze ze Starého Plzence na Sutici

Z nádraží ve Starém Plzenci se vydáme k velké budově Bohemia sektu při silnici ze Starého Plzence do Štáhlav a půjdeme po silnici směrem na Štáhlavy. Skalní podloží zde tvoří silně tektonicky postižené jílovité břidlice klabavského souvrství, tu a tam patrné v dočasných výkopech a příkopech podél silnice do Sedlce. Nejlepší výchozy bývají v jižním zářezu silnice před benzinovou pumpou (zastávka 1).

 

Exkurzní zastávka 1 – Na jižním okraji plzenecké brachysynklinály

Stáří: Paleozoikum, ordovik, stupeň daping, klabavské souvrství, spodní část, 470 mil. let

Hornina: Šedozelené, větráním střípkovitě se rozpadající jílovité břidlice, které větráním nabývají okrovou barvu. Jsou nedokonale štípatelné, s nerovnými vrstevními plochami. Mezivrstevní spáry a puklinky jsou potaženy modravě černými povlaky hydroxidů Fe a Mn.

Fosilie: Velice vzácné. Ojediněle lze nalézt několik milimetrů velké fragmenty organofosfatických misek lingulátních ramenonožců. Velmi vzácně byly nalezeny pozůstatky graptolitů. Nalézt lze i stopy po prolézání měkkotělých živočichů bahnem na mořském dně. Stopy připomínají provazovité linie, které se barvou mírně odlišují od zbývající horniny.

Tektonika: Břidlice jsou strmě ukloněny, neboť se nacházejí v blízkosti zlomu oddělujícího ordovickou výplň plzenecké brachysynklinály od jižněji ležícího území, které je tvořené jen prekambrickými horninami. Zlom probíhá přibližně na místě železniční trati. Uklonění a tektonické postižení jsou variského stáří (svrchní devon-spodní karbon).

Prostředí: Břidlice jsou usazeniny klidného hlubšího moře, s hloubkou od několika desítek do prvních stovek metrů ve větší vzdálenosti od břehu.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

  • ukázat horninu (zmínit její složení, vrstevnatost, původ a stáří)
  • zmínit příčiny vzniku povlaků (oxidace a rozklad malého množství pyritu jemně rozptýleného v sedimentu)
  • zmínit ojedinělost schránek organismů (velké hloubka, nedostatek potravy, primitivní skupina organismů, skupina z kambrické evoluční fauny)
  • nezachování měkkotělých organismů (původci stop, ichnofosilie)
  • zmínit malou odolnost břidlic vůči zvětrávání (převaha jílových minerálů, tektonické postižení, zvětrání pod říčními terasami)

 

Projdeme dále po silnici a na okraji Sedlce v blízkosti kamenného zděného krytu studny vpravo nad silnicí se dáme ulicí vpravo (směrem k železniční trati). Na konci ulice se vlevo tyčí nápadná, z větší části oplocená skaliska. Na konci ulice při úpatí skály je malé jezírko (zastávka 2).

 

 Exkurzní zastávka 2 – Prekambrické buližníky

Stáří: Prekambrium, kralupsko-zbraslavská skupina, blovické souvrství, asi 800 mil. let.

Hornina: Silicit (tzv. buližník). Je to velmi pevná, vůči větrání odolná hornina tmavošedé barvy se sítí bílých žilek tvořených sekrečním křemenem. Nemá zřetelnou vrstevnatost. Chemicky je to oxid křemičitý s vyšším obsahem grafitoidní substance.

Fosilie: Chybí, ale černá barva horniny dokládá dostatek uhlíku organického původu. Uhlík pravděpodobně vznikl z těl sinic a mikroskopických, možná i vláknitých řas, které byly běžnou součástí planktonu prekambrického moře. Jejich rozpadlá těla na dně dodala materiál pro vznik grafitoidní substance.

Tektonika: Buližníková skalka je silně rozpukaná. Buližník se při deformaci chová jako křehké těleso. Při tektonickém namáhání při kadomském vrásnění se buližník rozlamoval do sítě větších i menších prasklinek, které byly vyhojeny bílým sekrečním křemenem. Proto je vyvinuto bílé žilkování. Na severním okraji tůňky je velmi pěkný doklad tektonického namáhání. Je zde silně ukloněná hladká plocha nápadná paralelním rýhováním. Je to instruktivní příklad tektonického ohlazu při pohybu menších tektonických ker vůči sobě. Pomalým orientovaným pohybem ker ve směru rýh byla zlomová plocha sedřená a vyhlazená. Rýhy dobře dokládají smysl pohybu ker. Tektonické stáří ohlazu je pravděpodobně až variské a nejspíše souvisí s okrajovým zlomem ordovické výplně plzenecké brachysynklinály. Rozpukání buližníku a vyhojení je však starší, již kadomské (svrchní proterozoikum). Při kadomském vrásnění horniny také prošly slabou regionální metamorfózou, které ordovické horniny nepostihuje.

Vznik a prostředí: Buližníky nejspíše vznikaly prokřemeněním původních jílovitých břidlic. Tyto jílovité břidlice vznikaly na mořském dně v hlubším moři ve větší vzdálenosti od břehu. Na dno dopadalo velké množství organického detritu ze sinic a řas plovoucích při hladině. Organický materiál byl v průběhu kadomského vrásnění redukován až na grafitoidní substanci.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

  • ukázat horninu a popsat příčiny jejích vlastností a vzhledu (rozpukání, vyhojení bílým křemenem, tvrdost – ryje do skla, křehkost, odolnost vůči větrání)
  • zmínit tektonické procesy (zlom, tektonický ohlaz, kadomské, variské vrásnění)
  • zmínit život v prekambrických mořích jen na mikroskopické úrovni (vznik grafitoidní substance)
  • zmínit historickou těžbu stavebního kamene (odolnost buližníků, nevýhodný nepravidelmý rozpad, lom pod Radyní)
  • zmínit okolní buližníkové vrcholy v blízkém okolí (Radyně, Andrejšky, Ostrá Hůrka, okolí Kozlu, krajinné dominanty, suky))

 

Vrátíme se na silnici, půjdeme dál ve směru na Šťáhlavy a na blízké křižovatce odbočíme vlevo do Sedlce. Přejdeme most před řeku a okolo PR Starý Rybník projdeme na náves. Před můstkem přes Tymákovský potok odbočíme ze silnice vpravo po asfaltové cestě mezi domy. Cesta poměrně prudce stoupá. Vlevo podél cesty vystupují malé skalky. Ve spodní části jsou tvořené silně zvětralými a šupinovitě se rozpadajícími prekambrickými břidlicemi. Jsou to usazeniny podobného původu jako buližníky na předchozí zastávce, nebyly však postiženy silicifikací a zachovaly si původní paralelní vrstevnatost. Ve vyšší části cesty (na úrovni posledních domů vpravo od cesty) jsou ve svahu nad silnicí výchozy masivnějších hornin bez zřetelné vrstevnatosti. Nad cestou je možné si všimnout několika mělkých jam a malých lomů po těžbě stavebního kamene. Jsme na lokalitě 3.

 

Exkurzní zastávka 3 – Pavlovské souvrství

Stáří: Paleozoikum, svrchní kambrium, pavlovské souvrství, asi 500 mil. let.

Hornina: Slepence a hrubozrnné pískovce. Jejich základní hmota i valouny tvoří převážně sopečný materiál nebo zvětralý materiál skalního podloží splavený z blízkého okolí (sopečné sklo, drobné lávové valounky, buližníkové valouny, tufový materiál). Sopečná skla a sopečný materiál jsou silně rozložené. Sopečný materiál je změněn na jílový nerost nazelenalé barvy (chlorit), který dodává hornině šedozelenavé zbarvení. Jemnější materiál (pískovce a prachovce) tvoří jen tenké vložky uvnitř poloh slepenců.

Fosilie: Chybí.

Vznik a prostředí: Hornina vznikala v prostředí občasných jezer a dočasných říčních toků na pevnině v okolí sopečných vyvrženin. O rychlých změnách, tj. přívalech nedokonale opracovaného materiálu, které se střídaly s etapami klidné sedimentace ve výplavových kuželech, svědčí nedokonalé vytřídění a opracování valounového materiálu.

Tektonika: Usazeniny jsou slabě ukloněny k severu.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

  • ukázat střídání valounů a jemnějšího materiálu, nedokonalé vytřídění (rychlá sedimentace zvětralin a sopečného materiálu)
  • zmínit převahu sopečného materiálu (existence aktivních sopek v okolí)
  • zmínit nepřítomnost fosilií (neexistence života v jezerech a řekách)

 

Jdeme dál po cestě, která se mírně stáčí vpravo. Cestu kříží vedení vysokého napětí. Zahneme vlevo k velkému sloupu el. vedení u malého lesíka mezi poli. V lese za sloupem je několik velkých jam s menšími skalními výchozy masívních šedozelených hornin.

 

Exkurzní zastávka 4 – Kambrické ryolity

Stáří: Paleozoikum, svrchní kambrium, asi 500 mil. let.

Hornina: Ryolity. Ryolit je masivní výlevná hornina, vzniklá utuhnutím láv kyselého složení na zemském povrchu. Obsahuje vysoký podíl SiO2, K2O a Na2O. Z mineralogického hlediska jsou patrné vyrostlice křemene (šedá zrna), živců (světlá zrna, často zjílovatělá) a drobná zrnka tmavých nerostů, které jsou většinou chloritizované a dodávají ryolitu nazelenalou barvu. Hlavní celistvá hmota ryolitu je tvořena velmi malými krystalky živců, přítomno je i (dnes rozložené) sopečné sklo.

Fosilie: Chybí.

Tektonika: Není dobře patrná. Na přítomnost zlomů poukazuje drcení ryolitů na některých místech ve výchozech.

Vznik a prostředí: Ryolit tvoří lávový příkrov o neznámé velikosti. Na povrch vychází v malém tektonicky omezeném tělese, které proráží prachovce a slepence pavlovského souvrství. Svědčí o tom projevy slabé kontaktní přeměny pavlovských vrstev, které tvoří malé výchozy bělavých pevných hornin při západním okraji lesa.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

  • poukázat na přítomnost fosilií ve vyvřelých horninách (hornina vzniká z magmatu) sopečného materiálu)
  • zmínit kaolinizaci živcových vyrostlic (K-živec se mění na k-jílový materiál jako důsledek rozpadu chemických vazeb v živcovém krystalu)
  • zmínit přítomnost vyrostlic obklopených jemnozrnnou základní hmotou (vyrostlice vznikaly v průběhu vstupu magmatu, které následně rychle utuhlo)
  • zmínit přítomnost křemenných vyrostlic (magma bylo velmi bohaté na oxid křemičitý >64 %)
  • zmínit, že pod mikroskopem jsou vyrostlice křemene otavené (jako „ocucaný bonbón“) (důsledek teploty magmatu blízké teplotě tavení křemene)
  • zmínit, že křemen je jiný (je šesterečný) nežli běžný křemenem v drúzách žilných výplní (je klencový) (vyšší symetrie šesterečného, tj. vyššího křemene je důsledek krystalizace za vyšší teploty nežli 573°C)
  • zmínit šedou barvu křemenných zrn (zrna jsou ve skutečnosti dokonale průhledná, ale světlo, které projde do zrna je pohlceno a proto se jeví jako tmavé. Živec světlo odráží, proto působí světlým dojmem. Je to stejný princip, podle kterého okna v budovách vypadají jako tmavá).
  • zkuste vytvořit sbírkový formát horniny (velikost vzorku má být 12 x 8 x 3 cm)

 

Z lesíka s lomem se vydáme podél okraje pole k lese na západě. V nejnižším cípu pole vlezeme do lesa. V prudkém svahu je krátká ale rychle spadající strž. Jsme na první lokalitě ordovického stáří této exkurze.

 

Exkurzní zastávka 5 – Nejstarší graptoliti Čech

Stáří: Paleozoikum, spodní ordovik, stupeň flo, klabavské souvrství, 480 mil. let.

Hornina: Pískovce, štěrčíkovité slepence, prachovce a břidlice šedozelené a hnědofialové barvy. Patrná je paralelní vrstevnatost, zvýrazněné hrubšími písčitými vložkami v jemnějších prachovcích a břidlicích.

Fosilie: Vzácné. Hnědofialové břidlice v některých polohách obsahují drobné úlomky fosfatických ramenonožců. Jsou zde druhy neznámé z jiných míst Barrandienu, ale zde přítomný druh Spondyglosella spondylifera je znám ze srovnatelně starých vrstev jižní Francie. Nejcennější fosilie poskytla vrstva pískovce, která byla sledována sběrateli na nejširším místě rokličky. V pískovci byla nalezena jedinečná fauna graptolitů. Jsou zde planktonní druhy graptolitů (Clonograptus, Tetragraptus, Expansograptus) a vzácněji se vyskytují i dendroidi (Callograptus, Dendrograptus, Desmograptus). Graptolitová fauna je nejstarší graptolitovou faunou zjištěnou v Čechách a doposud nebyla nalezena na žádném jiném nalezišti v Barrandienu. Její složení je blízké graptolitovým faunám u hranice tremadok/flo na jiných místech ve světě.

V dočasném výkopu nad roklí byla v roce 1976 v rudohnědých břidlicích zjištěna mnohem bohatší ramenonožcová fauna, s rody Orbithele, Sedlecilingula, Conotreta, Lacunites, Palaeoglossa a zbytky konulárií.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (asi 50 – 100 m) nedaleko pobřeží, se dnem občas zanášeným hrubším materiálem splaveným při bouřích nebo zemětřeseních s mělčin.

Tektonika: Vrstvy jsou mírně ukloněny k SZ.

Čas na zastávku: 15 minut.

Zajímavost: Lokalita je chráněna zákonem pod názvem „Sedlecká rokle“. Sběr fosilií zde není dovolen.

Praktická činnost:

  • ukázat horniny různé zrnitosti – prachovce, pískovce (zmínit jejich rozdílný původ, ukládání prachovců bylo přerušováno přínosem hrubšího písku)
  • zmínit pojem a určování relativního geologického času (v pískovcích jsou šestiboká křemenná zrna, pocházející z rozvětralých ryolitů kambrického stáří – viz předchozí zastávka. Ryolity tedy musí být starší, aby mohly být rozvětrávány, jejich křemenná zrna se uvolňovala a po transportu se stala součástí pískovců).
  • zmínit graptolity jako důležitou skupinu prvohorních živočichů (význam pro stratigrafii, planktonní způsob života, vymřelá skupina)
  • zmínit význam ochrany paleontologických nalezišť (jedinečnost lokality, fauna neznámá z jiného místa, nejstarší planktonní graptoliti z Čech)

 

Slezeme roklí na pěšinu nad potokem. Můžeme si všimnout tabule ohraničující chráněné území. Popojdeme proti proudu potka, překročíme ho a po projdeme k okraji lesa na místech, kde do lesa vchází lesní cesta. My se však nevydáme po cestě, ale odbočíme asi 100 m vpravo mělkou šikmo svahem probíhající úžlabinou, nad kterou vystupují drobné skalky žlutošedých jílovitých břidlic. Pod největšími skalkami se zastavíme. Jsme na další lokalitě.

 

Exkurzní zastávka 6  – Graptoliti klabavského souvrství

Stáří: Paleozoikum, spodní ordovik, stupeň daping, klabavské souvrství, 475 mil. let.

Hornina: Jílovité břidlice šedozelené barvy, dobře patrná je vrstevnatost a nepřítomnost písčitého materiálu.

Fosilie: Vzácná. V šedavých břidlicích ve spodní části rokle byla zjištěná chudá fauna s graptolity zóny Corymbograptus v-similis, zastoupená úlomky většího druhu C. v-similis, a menších druhů Corymbograptus holubi, Eotetragraptus quadribrachiatus a Expansograptus sp. a drobnými úlomky dendroidních graptolitů. Z ramenonožců se zde vzácně vyskytují drobní linguláti a otrněný Celdobolus mirandus. Zajímavé jsou stopy. Vytváří provazovité, asi 1 cm široké sinusovitě prohnuté tmavší pruhy na vrstevních plochách. Některé jsou vyplněné drobnými oválnými tělísky, reprezentujícími drobné koprolity. Stopy jsou jedinými pozůstatky po měkkotělých červech, kteří prolézali a prožírali bahnité dno. Pro tento typ stop se používá název Planolites inchosp.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (> 100 m) ve větší vzdálenosti od břehu. Dokládá to i nepřítomnost hrubšího písčitého materiálu.

Tektonika: Břidlice jsou mírně ukloněny k severu a jsou místy šikmo rozpukány.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

  • zmínit rozdíl v zrnitosti hornin této a předchozí zastávky (větší vzdálenost od břehu, tj. od písčitých pláží, větší hloubka moře)
  • zmínit přítomnost převážně planktonních organismů (dno bylo příliš měkké a v příliš velké hloubce pro rozvoj živočichů se schránkami)
  • vysvětlit pojem ichnofosilie (i stopa po činnost organismu je fosilie)
  • zmínit, že stopy jsou aktivitou po prolézání bahnem (nikoliv po bahně, červi vyhledávali organickou hmotu uvnitř bahna)
  • zmínit snadné zvětrávání jílovitých hornin (tvoří jen nepatrné skalky v erozní rýze)

 

Vrátíme se na okraj lesa a po jeho okraji pokračuje dále proti proudu Tymákovského potoka. Na místě, kde je niva nejužší a potok teče téměř pod svahem, je ve svahu se skalkami z jílovitých břidlic patrné ústí štoly. Jsme na další zastávce exkurze.

 

Exkurzní zastávka 7 – Rudy středního ordoviku

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň darriwil, šárecké souvrství, 466 mil. let.

Hornina: Jílovité břidlice se shluky šedavých oolitů. Hornina je nehomogenní, střídají se shluky oolitů o velikosti 1-2 mm s plochy s převážně jílovitou šedavou hmotou. Vrstevnatost je dobře patrná, vrstevní plochy jsou poněkud nerovné. Šedá barva je způsobena malým množství organického uhlíku rozptýleného v břidlici.

Fosilie: Vzácné. Nejsou odtud známé schránky nebo kostry organismů. Zachovalé jsou však stopy po prolézání, které dokládají osídlení dna měkkotělými červovitými živočichy. Provazovité stopy jsou poměrně vzácné, mají různou velikost, od tenkých linií do stop o šířce asi 1 cm. Stopy se od pozadí odlišují odlišným leskem, daným paralelním uspořádáním šupinek jílových nerostů, které stopy vyplňují.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (>50 m) ve vzdálenosti minimálně několik km od břehu, s bahnitým dnem.

Tektonika: Břidlice jsou mírně ukloněny k severu.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

  • zmínit vznik oolitů (obalování center z úlomků misek ramenonožců nebo zrnek minerálů)
  • zmínit horninu se skupiny ferolitů (chemogenní usazenina, chemické nebo biochemické srážení na centrálním zrnku)
  • nízké kovnatost (oolity jsou chloritové, tj. chudé na Fe, stoly mají jen průzkumný charakter)
  • zmínit těžbu (slabá kovnatost, nerentabilita těžby, podobné rudy u Ejpovic a Klabavy)
  • zmínit nepřítomnost fosilií (nepříznivé podmínky pro rozvoj života na mořském dně)

 

Popojdeme dále po pěšině a za ohybem svahu si všimneme menších skalek s pevné horniny.

 

Exkurzní zastávka 8 – Variské porfyrity

Stáří: Variské vrásnění, asi 340 mil. let.

Hornina: Porfyrit, vyvřelá žilná hornina odvozená od granitoidů. Je to nevzhledná masívní hornina šedé barvy, větráním hnědnoucí. Nejeví známky vrstevnatosti nebo pravidelného rozpadu, je velmi houževnatá. Na čerstvých plochách jsou patrné lesklé štěpné plochy živců a větráním červenající zrnka mafitů (biotit, amfibol, pyroxeny).

Fosilie: Nejsou.

Vznik a prostředí: Hloubka několik set metrů až několik km v zemské kůže, s průnikem žhavého magmatu po hlavní variské tektonické deformaci okolních ordovických hornin. Tektonika: Porfyrit vytváří asi 20 m mocnou pravou žílu, která proráží nesouhlasně horniny ordoviku.

Čas na zastávku: 5 minut.

Praktická činnost:

  • zmínit odolnost hornin vůči větrání (tvoří prudký svah a nápadné výchozy, rozpad v pevných větších kamenech)
  • zmínit jemný sloh horniny, ukázat fotografii výbrusu (rychlá krystalizace v tavenině, přítomnost vyrostlic živců a nepřítomnost křemene).
  • zmínit relativní stáří (žíla je mladší nežli horniny, které proráží, tzv. pravidlo prorážení; musí být minimálně post-ordovická, tedy relativně mladší než okolní horniny)

 

Popojdeme po pěšině dále proti proudu potoka, mineme studánku vpravo při ústí široké rokle a pokračujeme dále podél potoka. Projdeme lesem mezi potokem a svahem až vyjdeme na louku. Vpravo je viditelná tabule a červené pruhy ohraničují chráněné území „Sutice“. Zde vystoupáme mělkou roklí vysoko do prudkého svahu do míst, kde jsou vidět mělké výkopy a drobné lůmky s jazyky rozpadlých černošedých břidlic. Jsme na další lokalitě.

 

Exkurzní zastávka 9  - Trilobiti dobrotivského souvrství

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň darriwil, dobrotivské souvrství (vyšší část), 462 mil. let.

Hornina: Černošedá jílovitá břidlice. Tmavá barva je způsobena vyšším obsahem organického uhlíku. Dobře patrná je vrstevnatost a uspořádání klastického muskovitu paralelně s vrstevnatostí. Jílovitá břidlice je výsledkem klidné a plynulé sedimentace v hlubším mořském prostředí. Ve vyšší části svahu je vyšší podíl prachové (0,1-0,01 mm) příměsi. Při horní hraně svahu je přítomna i tenká poloha šedého pískovce. V břidlicích jsou hojné nápadně nepravidelné, zploštělé a uvnitř měkké konkrece. Původně obsahovaly vyšší podíl pyritu, který je v povrchových partiích výchozů vyvětralý. Na puklinách a některých vrstevních plochách jsou červenohnědé povlaky hydroxidů Fe, vzniklých z původně vyššího obsahu jemně rozptýleného pyritu v břidlicích. Rozklad pyritu indikuje i přítomnost sádrovcových krystalků na vrstevních plochách. Břidlice se za několik měsíců na vzduchu rozpadají na drobné lupínky

Fosilie: V břidlicích je rozmanitá, avšak celkově nepříliš hojná a spíše jen drobná fauna. Ve spodních částech svahu je fauna vzácnější. Přesto je toto místo jedno s nejbohatších míst s faunou dobrotivského souvrství v Barrandienu. Nejbohatší polohy s faunou jsou v horní části svahu, v břidlicích s prachovou příměsí, ale i tam se fosilie nachází jen ojediněle. Přesto jsou odtud známé nálezy celých trilobitů, zejména (ve vyšších partiích) patřící menším cyklopygidním a remopleuridním trilobitům (Degamella princeps, Ellipsotaphrus monophthalmus, Microparia sp., Girvanopyge occipitalis). Ve vyšší části svahu se vyskytuje trilobit Coplacoparia borni, který chybí v dolní části svahu. Tam je naopak hojný Ormatops mirus. Chybí zde na Plzenecku jinak hojný trilobit Cyclopyge umbonata bohemica, což dokládá, že ve svahu je odkryta pouze vyšší část souvrství. Tento druh je totiž přítomen spíše ve spodnějších a středních partiích souvrství. Na Sutici byly nalezeny i vzácnější druhy trilobitů (Areia fritschi, Eccoptochiloides sp., Eccoptochile mariana, Parabarrandia sp.). Z netrilobitové fauny jsou přítomné konulárie (především Metaconularia imperialis) a hlavonožci, kteří bývají nevalně zachovalí. Nalezen zde byl i jeden s nejstarších spirálně vinutých hlavonožců, druh Trocholites fugax, který je znám se stejně starých vrstev Španělska. Z ramenonožců převažují drobné okrouhlé misky Paterula circina a protažené větší misky lingulelly Rafanoglossa impar a vzácněji i jemně žebrované misky Benignites primulus. Hojní jsou hyoliti, fylokaridní korýš Caryocaris wrighti, nalezeny byli zbytky paleoskolecidů, kroužkovců a unikátních karpoidů (Bohemiacystis bouceki, Cothurnocystis sp., Prokopicystis mergli, Mitrocystella sp.).

Vznik a prostředí: Mořské prostředí. Břidlice jsou usazeninami hlubšího (>100 m) moře s bahnitým dnem ve větší vzdálenosti od břehu. Při dně byl nedostatek kyslíku. To je patrné z nedostatku průlezných stop a přítomnosti pyritu a pyritových konkrecí. Vyšší obsah redukované organické hmoty podmiňuje černou barvu usazenin. Postupné hrubnutí usazenin směrem vzhůru dokládá mírné změlčování prostředí v v době usazování břidlic. Toto změlčování vrcholí ukládáním písčitého materiálu v ojedinělých lavicích výše ve svahu. Jílovitá sedimentace byla následně přesušována přínosy křemitého písku (viz předchozí zastávka). Tyto křemencové polohy již patří mladšímu libeňskému souvrství.

Tektonika: Břidlice jsou subhorizontálně uložené, neboť se nacházíme v blízkosti osy brachysynklinály. Břidlice jsou slabě tektonicky postižené, rozpukané, ale nejsou drcené nebo detailně zvrásněné.

Čas na zastávku: 15 minut.

Zajímavosti: Odolnost vůči větrání, vložky jílovitých břidlic, přerušovaná sedimentace, chráněné naleziště trilobitů.

Praktická činnost:

  • zmínit černou barvu jílovitých břidlic (důsledek vyššího podílu organické hmoty, srovnat se zastávkou 6)
  • zmínit a vysvětlit malou velikost fosilií (hloubka, nedostatek potravy, problém s vytvořením dostatečného množství kalcitu na schránku)
  • zmínit přítomnost cyklopygidních trilobitů (indikátory hloubky moře, nektonní predátoři)
  • zmínit přítomnost hlubinných hlavonožců (spirálně stočený druh, jeden z nejstarších vůbec)
  • zmínit snadný rozpad břidlic (objemové změny podmíněné jílovými nerosty hornin, šupinkovitý rozpad)
  • vysvětlit účinky kyzového větrání jako důsledek obsahu pyritu (vznik sádrovce na vrstevních plochách, rozklad H2SO4, nepříznivý vliv kyselého prostředí na rostliny)
  • vysvětlit vznik konkrecí (diagenetický původ, koncentrace pyritu)

 

Vylezeme svahem na vrcholovou plošinu a dáme se mírně do svahu vpravo. Vyjdeme za postupně zarůstající lesní cestu, po které se dáme dále k JV (=projdeme lesem nad širokou roklí, na jejímž dolním konci byla již zmíněná studánka). Asi po 200-300 m si můžeme všimnout terénních nerovností a haldiček, za kterými se skrývají nevysoké, jen několik metrů vysoké svislé stěny křemencových lomů na vrcholku Sutice. Jsem na poslední exkurzí zastávce s usazeninami svrchního ordoviku.

 

Exkurzní zastávka 10 – Křemencové lomy

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň sandby, libeňské souvrství, 460 mil. let.

Hornina: Křemité pískovce a černé jílovité břidlice. Jílovité břidlice tmavošedé nebo lehce nafialovělé barvy reprezentují sediment usazený v hlubším moři z jílovité suspenze. Mohutné křemenné pískovce jsou tvořeny téměř jen křemennými zrny stmelenými křemenným tmelem. Výsledkem je vznik mimořádně tvrdého a houževnatého křemenného pískovce. Křemenný písek byl na místo přinesen z větší vzdálenosti jednorázovou událostí. Nejeví proto vnitřní zvrstvení.

Fosilie: Nejsou. Na vrstevních plochách pískovcových lavic lze pozorovat různé nerovnosti, z nichž mnohé snad reprezentují stopy po prolézání nebo doupata po měkkotělých organismech.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (>50 m) s bahnitou sedimentací, přerušovanou častými a mohutnými přínosy písčitého materiálu. Přínosy dobře vytříděného křemenného písku, z nichž se vytvářely křemencové lavice, byly důsledkem silných bouří nebo tektonických zemětřesení, které splachovaly dobře tříděné, zralé písky z příbřežních plošin do hlubších částí pánve.

Tektonika: Vrstvy jsou uloženy téměř horizontálně, neboť se nacházíme v jádře brachysynklinály. Mírné tektonické namáhání je patrné z vertikálního rozpukání křemencových lavic.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

  • zmínit dokonalé vytřídění a tvrdost křemenců hornin (plážové písky, jen křemenná zrna, křemenný tmel)
  • zmínit homogenitu křemenců (vznik jednorázovým přínosem písku)
  • zmínit jílovité vložky (viz výše popsaný mechanismus)
  • zmínit nepřítomnost fosilií (nepřítomnost nebo vzácnost života na mělkovodních plážích, málo stabilní prostředí pro rozvoj života)
  • zmínit vertikální rozpukání křemencových lavic (křemence se chovají jako křehké těleso, při tektonické deformaci se rozlamují kolmo ke směru vrstev, zatímco břidlice se chovají jako mazadlo umožňující klouzání vrstev po sobě)
  • zmínit nahnědlou zvětrávací kůru křemencových kamenů (dochází k oxidaci FeII+ na FeIII+ při zvětrávání podél puklin; z roztoků se sráželo Fe a Mn ve formě hydroxidů)
  • zmínit nápadné střídání pískovcových lavic a jílovitých břidlic (důsledek střídání sedimentace ze suspenze – břidlice – a usazování náhlých přínosů písku - křemence)
  • zmínit důvody lámání kamene (stavební materiál, výroba dlažby – vznik „kočičích hlav“ v dlažbě jako důsledek křehkosti křemenců).