Náměty exkurzí pro popularizaci biologie.

Pokud chceme vidět druhy skalních stepí, je nutné se vypravit dále z Plzně. Nejlépe dostupné vlakem a krátkou pěší exkurzí je  skalní step u Lištice na Berounsku.  Tato skalní step má jednu výhodu a tou je nechráněnost. Zatímco většina skalních stepí je chráněna jako  přírodní památka nebo jako národní přírodní rezervace, skalní step okolí starého lomu u Lištic  chráněno není a je možno s exkurzí pozorovat řadu charakteristických druhů na svém přirozeném místě bez omezení. Přesto je potřeba velké ohleduplnosti; tj. zbytečně nesešlapávat a netrhat vegetaci a chycené a demonstrované živočichy vypustit zpět na původním místě.

 

Termín: Exkurzi je nejvýhodnější uskutečnit na konci května a v červnu.  Ideální dobou je červen nebo září.

 

Potřeby:  Síťka na motýly, Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),   několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné),  terénní lupa,  digitální fotoaparát s lepším zoomem.

 

Postup: 

Na lokalitě opatrně smýkáme  bylinnou vegetaci a zachycený hmyz a pavouky opatrně uzavřeme do Petriho misek tak, aby po prohlédnutí mohli být  vypuštěni pět do přírody na stejném místě. Při opatrném prohlížení můžeme řadu živočichů chytit do misek přímo, aniž bychom poškozovali vegetaci.  V případě plachých větších živočichů, např. motýlů, je vhodné živý objekt nafotit  a ukázat na větším displeji. V případě motýlů se tak zamezí poškození jejich choulostivých křídel.

 

Celková trasa:   Železniční  nádraží  v Berouně  – skalní step Lištice   –   skalní defilé v Kozle – skalní stěny v Srbsku – Srbsko.

 

Exkurzi začněme v Berouně. Z nádraží  projdeme vpravo na cestu mezi nádražím a dálnicí. Cesta  jde okolo panelové cesty a pak se stáčí na lávku na mostě přes  Berounku. Zastavíme se u panelových stěnami podpírajícími násep nádraží.

 

Zastávka 1 – Beroun

Čas: 10 minut

Na panelech, zejména pokud je po dešti nebo je ještě ranní rosa, si můžeme všimnout několika druhů větších suchozemských plžů. Je to především hlemýžď zahradní.  Menší ulity s několika hnědými pásky na bílém podkladu, světle hnědým pyskem a chybějícím píštělem na spodku ulity má páskovka žíhaná.  Podobnou ulitu bez pásků, světle žlutou nebo narůžovělou, s píštělem  a jemnou rýhovou spirální ozdobou na povrchu ulity (patrnou pod větším zvětšením) má keřovka plavá. Vzácněji zde můžeme potkat menší druh, s průměrem asi 1 cm, která má bělavou ulitu bez pásků, a narudlým  ústím lemovaným bílým příčným proužkem. Je to tmavoretka bělavá, jeden z invazních druhů šířících se teplejšími oblastmi Čech od počátku našeho století. Křoviska nad betonovými plochami patří plaménku plotnímu, významné popínavé rostlině teplých  oblastí v údolí Berounky.

 

 

Přejdeme přes most, podejdeme trať a odbočíme na vpravo na asfaltovou cestu vedoucí nivou Berounky. Pokračujeme po ní dále okolo čističky odpadních vod až přijdeme  k výběžku křovinatých porostů, sestupujícího se svahů k silnici. Vlevo je vidět  jáma opuštěného lomu u Lištice a skalní stěny přilehlého chráněného území. Po pěšině tímto křovinatým výběžkem dojdeme  do svahu a  po sotva znatelné stezce odbočující vlevo se dostaneme na plošinu u ústí menšího lomu. 

 

Zastávka 2 – Lom u Lištice

Čas: 120 minut

V lomu byl lámán jako stavební kámen tzv. žabák. Je to místní název pro sopečný tuf silurského stáří který vznikal dezintegrací žhavé lávy na styku s mořskou vodou. Láva byla natrhána na malé kousky, které jsou dnes šedozelené barvy a jsou tmeleny krystalickým kalcitem, který tvoří nápadné bílé žilky. Vznikl tak charakteristický kámen, který můžeme nalézt  na mnoha budovách  v Berouně a okolí. Přítomnost kalcitu  způsobuje  vysoký obsah Ca v půdě. Rozpadavost žabáků na povrchu dala vznik  nestabilním hrubě písčitým svahům (tzv. drolinám), které jsou velmi významné pro udržení skalní stepi.

Pokud popojdeme svahem vzhůru, můžeme si všimnout dvou význačných plžů stepních strání. Je to  plochá, bílá ulita s hnědým páskem, patřící  suchomilce obecné. Je to charakteristický druh stepních strání a pastvin, dnes bohužel ustupující. Dále je jde malý válcovitý druh, velikostí i tvarem připomínající obilku. To je žitovka obilná,  odborně Granaria  frumentum. Podle  hojného výskytu tohoto druhu je tento typ biotopu označován jako granariová step.

Pokud nalezneme prázdnou ulitu  suchomilky, můžeme si všinout, že některé jsou uzavřené pavučinovým víčkem. Pokud necháme takou ulitu v klidu, může z ní vylézt drobný pavouček  se skupiny skákavek. Skákavka Pellenes tripunctatus je typickým obyvatelem prázdných ulit. Kromě této skákavky můžeme nalézt  další skákavky, mezi kterými vyniká   skákavka rudopásá.  její sameček je nápadný  rudým zadečkem s tmavým pruhem, samička je  hnědošedá, silně chlupatá. Metalické zbarvení s nažloutlýma nohama mají skákavky rodu Heliophanus. O přítomnosti dalších zemních pavouků se můžeme přesvědčit nalezením lézt  pavučinové punčošky se zapletenými  úlomky travin. Tu vytváří  sklípkánek rodu Atypus.  Na květech můžeme  potkat  běžníka květomilného s trojúhelníkovitým zadečkem nebo  běžníka kopretinového, který má zadeček  kulovitý. Oba dva   se dokáží barvou přizpůsobit barvě květu, na kterém číhají na kořist. Tou může i být i včela nebo čmelák.

 Skalní step je bohatá na různé druhy menších motýlů.  Z tzv. denních motýlů je zde běžný hnědý soumračník máčkový, světlejší  soumračník   slézový a bíle skvrnitý soumračník  jahodníkový.  Z okáčů je zde hojný  okáč poháňkový a další druhy rodu Coenonympha, velmi nápadný, černo-bíle  strakatý okáč bojínkový a hnědo-žlutý, na zemi často sedící okáč  zední. Setkat se zde můžeme s plachtícím otakárkem ovocným a otakárkem fenyklovým.

Z ploštic je zde obrovské množství druhů. K těm běžným a nápadným patří  zákeřnice červená. Tato dravá ploštice červené barvy bývá častá na květech  rýtu.  Nalezneme zde i další velké ploštice.  Na okolících je častá   kněžice  páskovaná,  z teplomilných kněžic je zde  běžná  štítovka  rudopásá  a štítovka obilní,  černě zbarvené jsou na zemi  se pohybující hrabulky. Na stéblech trav, violkách  a vikvovitých rostlinách  můžeme nalézt černou a skoro kulovitou   zaoblenku černou nebo  broučici trnonohou.  Při okrajích stepi můžeme na tolitě lékařské nalézt  nápadnou černo-červenou ploštičku pestrou.  Ploštička je jedovatá, neboť se v jejím těle  ukládá jedovatý  vincetoxin.  Vynikají krycí zbarvení má na zemi žijící a na písčitém pokladu běžná  pozemka světlá.

Ze síťokřídlých je na skalní stepi pod malými převisy možno nalézt  trychtýřovité jamky  mravkolva. Pokud opatrně rozhrneme dno takové jamky, můžeme vyhrabat  plochou  larvu s dlouhými  kusadly. Pokud ji položíme zpět na písčitý povrch rychle se zahrabe zpět a začne si vytvářet  novou jamku k lapání hmyzu.  Ze síťokřídlých se zde hojně vyskytuje  nápadný žlutočerně zbarvený a pomalu létající    ploskoroh pestrý. Je to ale druh chráněný! Pokud ho vidíme  sedět na stéblech trav, je možné ho pozorovat z bezprostřední blízkosti, neboť není plachý. Jeho zbarvení je  klasickým příkladem Batesovké mimeze.

Na zemi se vyskytují  některé druhy sarančí. K nápadnějším patří saranče modrokřídlá. Při vyrušení prudce odlétá a vyplaší útočníka modrým zbarvením zadních křídel.

Smykem síťkou ve vegetaci můžeme nachytat celou řadu dalších skupin hmyzu. Dobrým průvodcem je kapesní atlas  Hudce a kol.  z roku 2007.

Skalní step je  bohatá na mnohé zajímavé druhy rostlin. Samotné by stačily na celodenní exkurzi.  Kromě mateřídoušky  je zde častý žlutě kvetoucí devaterník penízkovitý a  hroznovitá květenství žlutého rýtu  žlutého. Výše ve svahu je  v travních porostech běžná pipla osmahlá,  druh s nejtmavšími květy z našich rostlin,  naopak na sutích u lomu nalezneme  bělozářku liliovitou.  Okraje stepi zarůstají kavylem Ivanovým, jehož neobvykle dlouhé, chlupaté osiny se vlní i ve slabém větru.  K zajímavým rostlinám zdejší stepi patří parazitické zárazy, charakteristické nepřítomností chlorofylu v listech.

 

Sejdeme zpět na silnic a pokračujeme k Srbsku.   Za místem, kde silnice prochází úzkým místem mezi řekou a skalisky je vlevo malá loučka pod nevysokými vrstevnatými skalisky.

 

Na této loučce, stejně jako na okolních loukách na svazích, je možno při troše pozornosti najít   nory cvrčka polního.  Prozrazuje se  hlasitou stridulací: Po přiblížení však ztichne a zaleze do  téměř vodorovné nory. Před norou si vytváří malou  terásku s vynesené hlíny. Pokud budeme delší dobu v klidu, cvrček vyleze a začne stridulovat. Cvrčci vytváří  menší kolonie čítající desítky jedinců a jejich stridulace patří k charakteristickým zvukům suchých svažitých luk a mezí.

 

Pokračujeme  dále po silnici na Srbsko. Po cestě můžeme potkat různé běžné druhy motýlků, zejména baboček a bělásků.  Pokud  řeka vytváří štěrkový náplav, zastavíme se na něm.

 

Zastávka 3 – Štěrkové náplavy

Čas: 30 minut

Na štěrkových náplavech Berounky můžeme ukázat běžné druhy měkkýšů velkých řek.  Bývají zde vyplavené lastury  škeble říční a velevruba malířského.  Ten se od škeble odličuje  přítomností zubů v zámku a silnostěnnými miskami s nápadnou perleťovou vrstvou.  V náplavech klacíků a větví  můžeme nalézt ulitu  více druhů suchozemských plžů, ale také je zde běžný vodní předožábrý plž   bahenka pruhovaná. Jméno dostala podle nápadných rudohnědých spirálních pruhů na jinak hnědozelené ulitě.  Bahenka je charakteristický vodní druh nížin. V lemových porostech podél řeky  si můžeme všimnout  zvláštně přehnutých listů trav. Přehnutí  způsobuje pavouk zápředník  vlhkomilný, který v přehybu vytváří  zápředek v jemné pavučiny.  Běžnými pavouky  lemových porostů a vlhkých luk jsou   štíhlé čelistnatky. Vytváří si svislé  kruhovité sítě, samotné však sedí na listech travin s nataženýma nohama. Zelený metalicky lesklý zadeček splývá s barvou listů.  

 

Pokračujeme  znovu dále po silnici na Srbsko. Přejdeme  potok Loděnice (Kačák)  a zastavíme se na konci skal.

 

Zastávka 4 – U ústí Kačáku

Čas: 30 minut

Svislé skalní stěny  bývají osídleny charakteristickými druhy rostlin a živočichů.   Z rostlin to kromě různých druhů mechů a lišejníků jsou především žlutě kvetoucí  tařice skalní a drobné kapradiny sleziník červený  a sleziník routnička.

Z bezobratlých  žijí na skalních stěnách dva  charakteristické epilitické druhy plžů.  Ovsenka skalní je drobný hnědě zbarvený štíhle kuželovitý plž, který se vyskytuje  ve štěrbinách skalisek. Spásá řadové povlaky na  skalních stěnách. V Čechách je znám  jen v Českém Krasu. Endemickým druhem  údolí Berounky je   závornatka  Bulgarica nitidosa. Je význačný  levotočivou vřetenovitou ulitou. Nalezneme ho na zastíněných svislých skalních stěnách.

Na porostech pod skalními stěnami nalezneme jiný zajímavý druh plže. Je jím  lačník stepní. Tento druh je  charakteristických druhem pastvin ve Středomoří. U nás je znám jen z tohoto místa, kde byl však uměle vysazen.  

 

Pokračujeme dále podél řeky na zastávku do Srbska.  

 

Závěrem  provedeme souhrn. Upozorníme na  unikátnost  flóry a fauny skalních stepí. Stepi a suché stráně  jsou ohrožovány  postupným  zalesňováním,  necitlivým vytvářením pastvin na jejich území a  novou zástavbou včetně  staveb technického rázu.  Skalní step u Lištice má  pozoruhodnou výhodu. Leží pod dálkovým vedením vysokého napětí. Z toho vyplývá péče o krajinu. Není možné  nechat narůst vegetaci a je zde stavební uzávěra. Paradoxně tak technická  stavba chrání skalní step. Podobně pozitivní význam mají vysokonapěťová vedení   i v lesních porostech. Většina vřesových porostů v okolí Plzně je pod dráty vysokého napětí, které tak chrání unikátní druhy vázané na porosty vřesu.