1 Exkurze do Plzně - Lochotína

 

V údolní nivě Mže lze  uskutečnit   asi tříhodinovou  nepříliš  dlouhou zoologickou vycházku zaměřenou  na  vodní i suchozemské měkkýše, vodní hmyz, ploštěnky a další skupiny bezobratlých; v průběhu exkurze lze pozorovat i běžné ptáky  porostů říčních niv.  Území  leží blízko centra Plzně a  je snadno  a rychle dostupné pěšky z tramvajových zastávek a centra města.

Návod na exkurzi zahrnuje krátký popis trasy a jednotlivých zastávek,  údaje o výskytu bezobratlých  na konkrétních zastávkách. Krátké informace k jednotlivým charakteristickým druhům jsou uvedeny samostatně jako přílohy  k jednotlivým exkurzím.

Termín: Exkurzi lze uskutečnit od konce dubna do listopadu. Ideální dobou je červen nebo září až začátek října.

 

Potřeby:  Vodní síto (ideální je plastové potravinářské sítko o průměru 15-20 cm, připevněné lepicí páskou k delší, asi 150 cm dlouhé tyči),  jemné čajové sítko o průměru   5-7 cm připevněné k tyči (nahradí planktonní síťku), fotografická miska, měkká pinzeta,  jednorázové plastové kapátko (2-3 ks, s toho 1 ks ustřižený; vznikne tak široký nasávací otvor),  Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),   několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné) , sklenice, terénní lupa,  triedr nebo divadelní kukátko (pokus chceme pozorovat ptáky), plastová podložka na zem.

 

Postup: 

Na zastávkách  smýkáme vodní vegetaci hrubším sítem při okrajích příkopů. Po několika smycích vyklopíme obsah  do  misky, opatrně slijeme vodu( případně i několikrát za sebou).  Na dně misky zůstane hrubší detrit a  drobní bentózní  živočichové.  Lezoucí živočichové se prozrazují  slizovou stopou, kterou za sebou zanechávají. Na hladině mohou zůstat  chvostoskoci,  larvy vodního hmyzu  a hladinové ploštice. Pomocí  jednorázového  ustřiženého kapátka proudem vody nasajeme  drobného živočicha do kapátka a vytlačíme do Petriho misky, kterou v případě hladinových živočichů uzavřeme. Tu necháme kolovat i s živočichem mezi účastníky exkurze.  Stejným způsobem  přeneseme  živočichy (larvy komárů, lasturnatky, buchanky, perloočky, chvostoskoky, nezmary) do zkumavky;  pak je lze dobře pozorovat  zblízka  silně zvětšující lupou ve vodním sloupci.

Jemnější čajovým sítkem můžeme zalovit v otevřené vodě  příkopů.  Zachytíme jím  drobný  zooplankton, který spláchneme trochou vody do sklenice jako do malého akvária.  Takto lze dobře  demonstrovat zooplankton  pro pozorování pouhým okem. Pomocí kapátka je můžeme ze sklenice odchytit a přenést do zkumavky pro pozorování lupou (viz výše).

 

Celková trasa:   Tramvajová zastávka Zoologická zahrada – Lochotínský park – Zoologická zahrada – Kilometrovka – Kalikovský  mlýn – tramvajová zastávka u  obchodního centra  Plaza.

 

 

Ze zastávky Zoologická zahrada  projdeme podchodem, dále přes můstek a zastavíme se u lip a jírovců v Lochotínském parku.

 

Zastávka 1 – Lochotínský park

Čas: 15 minut

První zastávku učiníme u  lip v parku.  Na přízemní  části kmenů lip nalezneme téměř vždy ploštici ruměnici pospolnou.  U jírovců  bývají  v létě a na podzim na listech  dobře patrné požerky po klíněnky jírovcové.

 

 

Projdeme parkem na chodník a pokračuje k zoologické zahradě.   U odbočky  k parkovišti u amfiteátru odbočíme vlevo na polní cestu a po  60 m přijdeme na můstek přes vodou zatopený příkop.

 

Zastávka 2 - Příkop pod můstkem  u zoologické zahrady

Čas: 45 minut

V příkopu blíže naproti  vstupu do zoologické zahrady můžeme potkat  typickou asociaci  bezobratlých  příkopů a tůní žijící v úživnějších vodách nížin.  Příkop má  poměrně čistou vodu,  ve která vzplývá růžkatec, na hladině bývají, v závislosti na ročním období, přítomny koberce  okřehku.  Na dně je vysoká vrstva  organického materiálu,  ze kterého při zaboření  vybublává metan.

Při okrajích  příkopu  cezením cedníkem  lze nalézt několik druhů vodních plžů.  Je zde hojný velký okružák ploský a menší okružáci (kýlnatec čočkovitý,  kružník bělavý).  Vyšší kuželovité ulity plž bahnivka rmutná.  V bahnitém dně  můžeme vycedit mlže okrouhlici rybničnou.  Z dalších bezobratlých je možno zjistit  ploštěnky (ploštěnka mléčná a p. kalužní),  berušku vodní,  larvy  šidélek, a jepic, brouky z čeledi potápníků (potápníček bahenní, potápník dvouskvrnný).  Na hladině vody  zde  nasmýkat ploštice  vodoměrku štíhlou a bruslařku obecnou. Na hladině poskakuje malý    chvostoskok mákovka vodní. Pokud propereme bahno na dně příkopu, můžeme  získat  dlouhého niťovitého, červeně zbarveného   kroužkovce niťěnku (Tubifex ). Je-li dno pokrytu vyšší vrstvou listí, můžeme při troše  trpělivosti při cezení  cedníkem narazit na většího, běžně až 5-7 cm dlouhého nitkovitého kroužkovce  žížalici pestrou.

 

 Z dalších bezobratlých v příkopu lze nalézt dva druhy trojvětevných ploštěněk. Tmavě zbarvená je ploštěnka kalužní, bílá nebo narůžovělá a o něco větší je ploštěnka mléčná.

 

 

Pokračujeme dál asi 200 m po polní cestě lemované topoly až přijdeme k můstku nad  kanálem na Kilometrovce.

 

Zastávka 3 - Příkop pod můstkem  u Kilometrovky

Čas: 20 minut

V příkopu u Kilometrovky je  přítomna asociace velmi mělkých silně eutrofních vod.  Dno tůně je pokryto vysokou vrstvou opadaného listí. Část příkopu  od můstku směrem k zoologické zahradě je mělká a je zarostlá travinami.  Cedníkem  opakovaně prohrábneme  tuto část.  Z měkkýšů zde nalezneme  dva druhy: okružáka  svinutce běloústého  a drobného  mlže hrachovku malinkou.  Jako na jiných místech je i zde běžná beruška vodní.  Červeně zbarvené  hákovité larvy patří  pakomárům rodu Chironomus.

 

 

Přejdeme Kilometrovku a pokračujeme po pěšině v louce. Přejdeme  příkop v  první linii podél mělkého příkopu a na konci další louky přijdeme k můstku nad bočním kanálem vedoucím do hlavního odvodňovacího kanálu.

 

Zastávka 4 - Příkop pod můstkem v louce

Čas: 30 minut

V příkopu  pod můstkem je hlubší tůň. Nalezneme zde asociaci bezobratlých poněkud odlišnou od předchozích lokalit. Z plžů zde při hladině na okraji příkopu můžeme nalézt  terčovníka vroubeného.  Z planktonu jemným sítkem  vycedíme   klanonožce buchanku a perloočku hrotnatku.  O nižším obsahu kyslíku ve vodě svědčí červené zabarvení těl hrotnatek.  Je způsoben hemoglobinem v její hemolymfě. Podobně i u terčovníka  tělo prosvítá slabě narůžověle od hemoglobinu v těle plže.  U obou těchto druhů  je přítomnost hemoglobinu reakcí na  nedostatek kyslíku ve vodě. I proto se oba druhy vyskytují při hladině, neboť v hlubší části tůně je kyslíku nedostatek.

 

 

Vrátíme se na Kilometrovku, dáme se vlevo (směrem do centra města) a po  asi 200 m odbočíme znovu vlevo směrem na širokou polní cestu na Roudnou. Vlevo je kosená louka, vpravo za pásem křovisek a stromů  je pole.  Po asi 300 m přijdeme k menšímu  hájku vlevo za malou loučkou. Na okraji louky před hájem je dlouhý, travinami zarostlý příkop.

 

Zastávka  4 – Loučka a příkop u polní cesty na Roudnou

Čas: 30 minut

Vlevo (severně) od cesty na Roudnou  je  malá nekosená loučka s vyšlapanou pěšinou k větší osamocené vrbě. Na  malé loučce se stabilně drží  mělká  voda mezi trávou a občasnými koberci   mechů.  Místo má charakter  silně vlhké až podmáčené louky. Prohrábneme-li cedníkem tyto mělké vody, na cedníku se objeví drobné ulity  plovatky malé.  Od podobných druhů vodních plovatek se liší stupňovitým uspořádáním  závitů na ulitě.   Místo je pro plovatku charakteristické.  Vždy vyhledává velmi mělké vody, v hlubších vodách chybí.  Je tak chráněna proti predací rybami, které jsou vystaveny plovatky  větších vod. Současně zde má dostatek kyslíku, neboť plovatky, na rozdíl od okružáků, jsou náročnější na obsah kyslíku ve vodě. Tento způsob života je ale výhodný pro jejího parazita, motolici jaterní.  Plovatka je běžným mezihostitelem, neboť  cerkarie, které  opouštějí tělo této plovatky, vyhledávají  místa, která v letním období vysychají.

 

Dlouhý zatopený  příkop za loučkou a jeho pokračování  vlevo od cesty o  asi 50 metrů dále k Roudné  hostí  odlišnou  asociaci měkkýšů. Cedníkem prosmýkáme  potopené části trav zasahujících do příkopu a propereme  zachycený materiál ve vodě nad miskou.  Na dno misky spadají plži přichycení na traviny. Nepravidelně zde vytváří silnou populaci  svinutec běloústý,   z mlžů se i zde, stejně jako u můstku Kilometrovky, vyskytuje  hrachovka malinká.  Nejzajímavějším druhem je levotočka bažinná. Její špičatá levotočivá ulita ji  jasně odlišuje od jiných  vodních druhů. Kromě měkkýšů zde můžeme nachytat některé druhy  potápníků, a to jak dospělce, tak jejich dravé larvy.  V příkopu bývá velké množství larev komárů (ty nejlépe pozorujeme ve sklenici).   Pokud propereme  listí na dně příkopu, můžeme do misky nabrat  větší množství  drobných korýšů ze třída lasturnatek (Ostracoda); jejich druhové určení je však velmi obtížné.

 

Vrátíme se na Kilometrovku,  odbočíme vlevo a projdeme po ní až k silnici  na Radčice. Před mostem sejdeme k jezu.

 

Zastávka  5 – Jez u Kalikovského mlýna

Čas: 30 minut

Cedníkem  několikrát zasmýkáme na svislých stěnách říční navigace nad jezem.  Získáme tak druhy  přichycené na stěnách  vystavených  přímým účinkům  říčního proudu.    Obsah opět vyklopíme  do misky.  Nejčastějším druhem plže je drobný  druh písečník novozélandský  se štíhle kuželovitou ulitou.  Méně častá je uchatka nadmutá, která má ústí široce rozšířené. Kápovitou ulitu  má  kamomil říční.   Křehké, štíhlé  a žlutavě prosvítavé ulity má  plovatka bahenní;  většinou potkáme mladé jedince, velké dospělé jedince  nalezneme spíše v tišinách řeky. Vzácněji se setkáme s kružníkem bělavým nebo dalšími okružáky.   Pokud  procedíme  porosty travin  rostoucích v mělké vodě při břehu řeky, můžeme nalézt  několik druhů vodních ploštic a brouků.  Ve vodě  se rychle pohybuje  klešťanka obecná, z hladiny ulovíme  bruslařku a  znakoplavku.  Běžní jsou i drobní potápníci.

 

 Závěrem  provedeme souhrn. Upozorníme na rozdílnost  společenstev vodních měkkýšů  na rozdílných biotopech:  na zastávce 2  máme původní  druhy nížinných tůní, slepých a mrtvých  ramen a pomalu tekoucích řek,  na zastávce  4 máme druhy vlhkých luk a vysýchavých příkopů zatímco v řece máme druhy proudících vod, ale vzhledem ke změnám  ve složení říčních vod  je zde vhodné prostředí pro šíření invazního druhu, který před ještě 20 lety nebyl z Plzně znám. Současně stojí  za to upozornit, že i cenné druhy, zde reprezentované levotočkou bažinnou,  mohou přežívat i v bezprostřední blízkosti lidských sídel, naleznou-li tam vhodné podmínky.