3 Exkurze do Petrovky

Soustava boleveckých rybníků při severním okraji Plzně poskytuje jedinečnou možnost  demonstrovat některé vodní  a lesní druhy na poměrně malém a snadno dostupném území.  

 

Termín: Exkurzi je nejvýhodnější uskutečnit na konci května a v červnu. Zajímavé je exkurze i  září až říjnu (viz níže).

 

Potřeby:   Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),  fotomisku, sítko na tyči, planktonka, několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné),  terénní lupa,  digitální fotoaparát s lepším zoomem, triedr nebo divadelní kukátko.

 

Postup: 

Na lokalitách pozorujeme pouhým okem nebo lovíme živočichy plovoucí při okraji vod sítkem a demonstrujeme je ve fotomisce nebo je uzavřeme do Petriho misky a necháme takto chycení drobné živočichy kolovat ve skupině.  V případě plachých větších živočichů, např. motýlů, je vhodné živý objekt nafotit  a ukázat na větším displeji. V případě motýlů se tak zamezí poškození jejich choulostivých křídel. Na některých územích je nutné se pohybovat citlivě, bez sešlapání vegetace.

 

Celková trasa:   Konečné tramvaje č. 4 – rybník Strženka – Petrovka – rybník Nováček – Třemošenský rybník -  konečná tramvaje č. 1.

 

Exkurzi začneme na konečné tramvaje v Plzni  - Košutce. Projdeme směrem ke střelnici až dojdeme  okolo oploceného areálu  k rybníku Strženka.

 

Zastávka 1 – Strženka

Čas: 60 minut

Na rybníku Strženka je výhodné být v průběhu dubna, v době kdy dochází k páření žab. Vody rybníka bývají plné kuňkajících  žab. Zcela převládá ropucha obecná, u které je možno pozorovat páření.  V době rozmnožování má světlejší hřbet. Ve vodě plavou skupinky samečků, které  lezou po samičce v objetí. Kromě ropuchy můžeme vzácněji  potkat i  skokana hnědého. Je to statná žába, s nápadnými hnědými pruhy na končetinách. Ve vodě se zdržuje, stejně jako ropucha jen v době rozmnožování, jinak   se vyskytuje mimo vody.

Z plazů můžeme na lesních cestách běžně zastihnout slepýše křehkého.

U vody je také dobrá příležitost pozorovat běžné lesní ptáky. Kromě sýkory koňadry a sýkory modřinky můžeme při troše štěstí vidět  červenku obecnou a brhlíka lesního. Spíše uslyšíme nežli uvidíme  datla černého, strakapouda obecného nebo  sojku obecnou.  Vzácněji potkáme  šoupálka dlouhoprstého nebo, zvláště v zimních měsících, i mlynaříka dlouhoocasého. Všudypřítomný je kos   obecný, který splývá s tmavým lesním pozadím.  Z běžných vodních ptáků na rybníce bývá kachna divoká.

Ve vodách rybníka můžeme zalovit síťkou. Při břehu můžeme vylovit ploštice splešťuli blátivou,  boduli obecnou a znakoplavku obecnou. V tišinách  podél břehu bývají malé hejna bruslařek.

 

Projdeme  okolo hráze a půjdeme stezkou podél severního okraje rezervace.  Pokud narazíme na padlé kmeny stromů, většinou olší nebo dubu, po jejich odvalení můžeme vidět různé zástupce edafonu. Kmen po demonstraci  druhů navalíme zpět.  Výhodné je  vyklepat mech nebo dřevní trouch na větší světlou plochu, (např. novinu). Živočichové  se po chvilce rozutíkají po ploše papíru a jsou tak nápadní a dají se snadno chytit.

 

Zastávka 2 – Pod Strženkou

Čas: 60 minut

Pod kmeny  a silnějšími spadlými větvemi potkáme celou řadu drobných bezobratlých. Všechny potřebují  vlhko a proto je nesmíme vystavovat dlouhému vysýchání v Petriho miskách. Odchytíme je nejlépe měkkou pinzetou a po prohlédnutí vypustíme. Pod  kmeny nalezneme  větší slimáky, zejména   slimáka největšího a plzáka lesního. Pod kůrou nalezneme  různé druhy žížal, z nichž  menší a druhy patří rodům Eisenia a Dendrobaena. Na dřevu nalezneme drobné ploché ulity vrásenky okrouhlé, nízce kuželovité malé ulity kuželíka drobného, někdy i kuželovité ulity vřetenatky obecné.  Hojné jsou různé druhy stonožek, ale jejich přesné určení je skutečně pro odborníky. Nápadná je velmi dlouhá zemivka  a velká stonožka škvorová.    Z mnohonožek  nalezneme jen obtížně určitelné drobné druhy, jen svinule (rod Glomeris) je snadno poznatelný podle pruhů žlutých nebo červených skvrn a schopnosti stočení do kuličky, tzv. volvace.  Jinou mnohonožkou, která se dá určit alespoň do rodu, je plochule (rod Polydesmus). Ta má hřbetní stranu  diplosomitů roztaženou do krátkých křidélek, které vytváří plochý  vzhled těchto mnohonožek. Plochule jsou nevýrazně barevné, pleťové barvy.

Častí jsou stejnonožci, mezi kterými na vlhkých místech převažuje   stínka mokřadní. Nalezneme ale i další druhy, opět  jen obtížně určitelné. Při podrobném pohledu na padlém dřevu zjistíme drobné chvostoskoky,  nejrůznější druhy roztočů včetně  lesklých, makovému zrnku podobných pancířníků.

Běžné jsou bledé štětinatky. Tato skupina bezkřídlého hmyzu je  nápadná dlouhými niťovitými tykadly a stejně dlouhými štěty na zadečku. Z brouků je pod kůrou  řada drobných a obtížně určitelných druhů, ale  člunotvarec je dvěma páry sytě oranžových skvrn na tmavém pozadí je a v Petrovce běžným nezaměnitelným druhem.  Z klepítkatců můžeme mezi listy na sušších místech nalézt i štírky. Z nich je nejčastější štírek mechový.

Počet větších druhů v edafonu je vysoký, ale  většina druhů je přesto tak malých, že bez laboratorního vybavení a podrobných klíčů  je  nemožné je přesněji určit.  Ale je dobré demostrovat jejich rozmanitost.

 

Pokračujme podél severního rezervace až k hájovně u silnice. Před ni sejdeme k potoku, který  teče meži většími  olšemi a vytváří   drobné tišiny  atůně oddělené krátkými peřejovitými úseky. 

 

Zastávka 3 – U Hájovny

Čas: 30 minut

Na hladině potoka si můžeme všimnout dvou zajímavých živočichů.  Jednou jsou pavouci ze skupiny  slíďáků. Tito pavouci loví na otevřených místech a vodní hladina jim poskytuje  výhodné loviště drobných mušek  a tipliček.  Na hladině si můžeme také všimnout rychle se pohybujících drobných tmavých   ploštic s nápadnými červeno-oranžovými pruhy na hřbetní straně. Tato ploštice je  hladinatka  člunohřbetá. Stejně jako jiné hladinové ploštice, jsou i tyto ploštice dravci, lovící drobný hmyz zachycený na vodní hladině a přinášený vodním proudem. Dokáží se udržovat na určitém místě hladiny hladině i v silném proudu.

 

Vyjdeme na silnici a vrátíme se na druhou stranu údolí na okraj kosené louky u studánky.

 

Zastávka 4 – Kosená louka Petrovky

Čas: 30 minut

V závislosti na  ročním období lze na kosené louce  potkat různé zajímavé druhy rostlin a živočichů. V květnu zde rozkvétá prstnatec májový a četné další běžné druhy kyselých  vlhkých luk, mezi kterými jsou v dubnu a počátkem května ještě nápadné květy blatouchu bahenního. V době květu řeřišnice luční je  na jejich květech možno potkat tři druhy  hmyzu. Je to především bělásek řeřichový, bělásek s nápadným pohlavním dimorfismem. Samička je nenápadná,  se složenými křídly  skvěle krytá  žlutozelenými skvrnami na spodní straně křídel. Sameček je naopak nápadný  oranžovými konci předních křídel. Tento motýl má u nás jen jedinou generaci v roce a patří se skutečným klenotům jarních luk.  Druhým  hmyzem běžným na květech řeřišnice je  kněžice zelná. Je to běžná ploštice s tmavě kovově lesklým tělem s bílými, žlutými nebo červenými skvrnami.  Na květech řeřišnic lze také potkat   dlouhososku velkou. Tato moucha napodobuje čmeláky ochlupeným tělem i způsobem letu. Připomíná malého kolibříka, který dokáže nektar sát za letu.

Pokud na louku přijdeme na počátku podzimu, jsou zde hojné růžové květy ocúnu jesenního.

Na louce na květech lze nalézt nejrůznější druhy hmyzu a pavouků v závislosti na ročním období.

Na  květech blatouchů a pryskyřníků můžeme na jaře běžně  nalézt  plochou mandelinku  štítonoše (rod Cassida), malé krasce  (rod Anthaxia) a mnohé další druhy brouků, ploštic, pošvatek a dvoukřídlých. Pokud bychom je chtěli určit, bez nasmýkání a laboratorního zpracování je to obtížné.

V rostlinném detritu se na louce vyskytuje několik druhů velmi drobných plžů. Mezi nimi vynikají  vrkoči (rod Vertigo), jantarka rodu Succinella a  naše vůbec nejmenší plži s velikostí ulity okolo 1 mm. Jsou jimi dva druhy síměnek (rod Carychium) a  náš vůbec nejmenší plž s přiléhavým názvem boděnka nejmenší.  

 

Přejdeme silnici a projdeme podél Šídlovského rybníka k menšímu rybníku Nováčku. Zastavíme se na hrázi tohoto rybníka.

 

Zastávka 5 – U Nováčku

Čas: 30 minut

V mělké vodě u rybníku Nováčku se v květnu a červnu můžeme setkat  s mechovkami.  Zde se však vyskytuje  kromě rodu Fredericella i   mechovka plazivá. Tato mechovka má rosolovité tělo a je schopna plazivého pohybu po podkladu. Na listech  stolístku, pokud ho vyndáme do sklenice a necháme ho déle stát v klidu,  můžeme při troše štěstí nalézt nezmara obecného.  Na lístcích stolistku je k vidění řada mikroskopických živočichů. Pokud si stolístek ve sklenici odneseme do laboratoře, můžeme na nich nalézt (zejména na podzim) mnoho skupin prvoků (mrskavky, vířenky, slunivkly, pavázovky, keřenky). Na konci jara lístky stolistku nejsou ani zdaleka tak osídleny.

Pokud sejdeme s hráze  ke kanálu pod výpustí, ve zděné jímce můžeme  cedníkem nalézt  levohrotku ostrou. Tento invazní druh plže je nápadný levotočivou ulitou a masovým výskytem v narušených (oteplených, mineralizovaných) vodách. Druh je původní v Severní Americe a u nás se rychle šíří do požárních nádrží, koupališť a říčních kanálů. Při troše štěstí můžeme v jímce  potkat okouna říčního, který patří k nejčastějším dravým rybám boleveckých rybníků.

V křovinách okolo jímky můžeme nalézt ulity páskovky hajní. Tento druh páskovky není na našem území běžný, ale daří se mu přežívat v mikroklimatu velkých měst. Výskyt pod hrází Nováčku je jedním z jeho mála výskytů v západních Čechách. Ulity odlišíme od podobné páskovky keřové snadno podle tmavě zbarveného návalku v ústí ulity.

 

Pokračujeme dále k betonovému sjezdu do vody na jižním břehu Třemošenského rybníka.

 

Zastávka 5 – Třemošenský rybník

 

Čas: 60 minut

Panely poskytují snadný přístup k hlubší vodě. Pokud zalovíme v sítkem ve vodě. Určitě již po krátké době nalezneme dva až tři druhy okružáků, z nichž je významný terčovník kýlnatý. Tento druh má velmi plochou ulitu, která vybíhá do ostrého kýlu. Je to druh považovaný za ohrožený, ale v boleveckých rybnících je stále dostatečně hojný. Z menších okružáků je zde  i kýlnatec čočkovitý a kružník bělavý.  Při troše štěstí můžeme při břehu potkat  raka říčního. Raci  jsou v boleveckých rybnících poměrně častí. Pokud ho vylovíme do misky, můžeme si všimnout bělavých „červíků“ kteří na suchu z raka vylézají se žaberní dutiny a mezi články zadečku. Jsou to parazitické potočnice račí.

Pokud máme planktonku, při zalovení v hlubší vodě můžeme ve sklenici demonstrovat  drobné klanonožce  vznášivky a buchanky.  Sezónně se ve vodě tohoto rybníka objevuje  mezi planktonem  hrotnatka s velkým,  nápadným a pouhým okem viditelným složeným okem. Patří rašelinnému druhu xxx  (rod Polyphemus). U dna ve spleti vegetace můžeme ulovit jinou, poměrně velkou hrotnatku čočkovce, naopak u hladiny ulovíme planktonkou  nosatičku (rod Bosmina).  Někdy můžeme v planktonu nalézt i kapřivce   obecného nebo kulovité kolonie  vířníka koulenky (roc Conochilus).  Je však těžké předem odhadnout složení planktonu, protože je ovlivňováno nejen ročním obdobím,  ale i  intenzitou  přítoku rašelinných vod z blízkého Kamenného rybníka.

 

Závěrem  provedeme souhrn.  Přírodní rezervace a zachovalé lesní lemové porosty s vlhkou nivou poskytují útočiště mnoha druhům obratlovců a hmyzu, který bychom jinak v běžných lesích marně  hledali. Dobré je zdůraznit význam mrtvého dřeva v lese, bez kterého  by edafon bych chudý.  Kosení luk poskytuje prostor pro přežívání méně konkurenčně zdatných druhů, které v zapojeném porostu nemají šanci existovat. Přírodní rezervace tak chtějí nejen ochranu, ale i promyšlený management. V případě PP Petrovka se to zatím daří.