2 Exkurze do Plzně - Božkova

Bývalý říční brod přes Úslavu v Plzni-Božkově  a trasa dále podél nivy Úslavy do Doubravky  jsou   vhodným místa, na kterých  lze snadno demonstrovat  běžné zástupce peřejovitých úseků středních toků řek, tůní v říčních nivách  a některé druhy teplejších  křovinatých strání.

Návod na exkurzi zahrnuje krátký popis trasy, jednotlivé zastávky a  údaje o výskytu běžných druhů bezobratlých  na konkrétních zastávkách.

 

Termín: Exkurzi lze uskutečnit od konce června do října. Ideální dobou je červen nebo září.

 

Potřeby:  Vodní síto (ideální je plastové potravinářské sítko o průměru 15-20 cm, připevněné lepicí páskou k delší, asi 150 cm dlouhé tyči),  fotografická miska, měkká pinzeta,  jednorázové plastové kapátko (2-3 ks, s toho 1 ks ustřižený; vznikne tak široký nasávací otvor),  Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),   několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné) ,  terénní lupa,  brodicí kalhoty nebo vysoké gumovky.

 

Postup: 

Na zastávkách  smýkáme vodní vegetaci hrubším sítem při okrajích příkopů a říčních břehů. Po několika smycích vyklopíme obsah  do  misky, opatrně slijeme vodu (případně i několikrát za sebou).  Na dně misky zůstane hrubší detrit a  drobní bentózní  živočichové.  Někteří lezoucí živočichové se prozrazují  slizovou stopou, kterou za sebou zanechávají. Na hladině mohou zůstat  chvostoskoci,  larvy vodního hmyzu  a hladinové ploštice. Pomocí  jednorázového  ustřiženého kapátka proudem vody nasajeme  drobného živočicha do kapátka a vytlačíme do Petriho misky, kterou v případě hladinových živočichů uzavřeme. Tu necháme kolovat i s živočichem mezi účastníky exkurze.  Stejným způsobem  přeneseme  živočichy (larvy muchniček,  lasturnatky,  nezmary, statoblasty) do zkumavky;  pak je lze dobře pozorovat  zblízka  silně zvětšující lupou ve vodním sloupci.

Větší kameny ze dna s přichyceným zoobentosem necháme kolovat. Po prohlédnutí je vrátíme do vodního proudu spodní stranou dolů.

Výhodné je určitou dobu nechat misky v klidu. Živočich se pak stane aktivní, např. mlž okružanka vystrčí nohu apod.)

 

Celková trasa:   Trolejbusová zastávka Božkov  – most nad Úslavou v Božkově  –  příkopy v nivě lobezského „amfiteátru“  – příkop u střelnice – Park přátelství.

 




 

 

 

Exkurzi začněme v Božkově. Od konečné trolejbusu v Plzni-Božkově přejdeme most, sejdeme vpravo a  pod mostním pilířem si odložíme pomůcky.

 

Zastávka 1 – Brod v Božkově

Čas: 120 minut

 

Ve vodě obracíme  kameny a prohlížíme spodní stranu, sítem pročísáváme litorální vegetaci pod přepadem vody i v klidnější  vodě nad přepadem. Vhodné je také obracet kameny před sítem v proudu; zoobentos je z povrchu kamene  spláchnut proudem a zachytí se v sítu.

 

V litorální vegetaci a mezi travinami splývajícími ve vodě můžeme chytit  nymfy motýlic. V létě zde můžeme potkat i imaga motýlice  obecné. Častý je také drobný korýš beruška vodní.  Na hladině lze chytit ploštici bruslařku, která v tišinách vytváří menší hejna. Spolu s ní lze u břehu chytit i jemnější vodoměrku štíhlou, někdy i další vodní ploštice. U břehu na hladině  bývá přítomna splešťule blátivá.  Na travinách bývá  přítomen drobný okružák kružník bělavý.

Odlišnou faunu nalezneme na spodní straně větších kamenů v peřejovitých úsecích proudu.

Na povrchu kamenů bývá pevně přilepen  malý plž z čeledi okružákovitých s kápovitou ulitou, druh kamomil říční.  Je to typický obyvatel peřejovitých úseků potoků a menších řek, neboť je citlivý na obsah kyslíku ve vodě. Shluky větších zrnek písku, kamínků a někdy i prázdných lastur  mlžů slepených lepkavými nitěmi patří chrostíku rodu Hydropsyche. Tento chrostík získává potravu lovem do jemné sítě, kterou si vytváří před ústím své obývací rourku. Při opatrném vytažení nad hladinu bývá tato asi  1 cm velká síťka dobře patrná.

Povrch kamenů bývá někdy hustě porostlý zoarii mechovek. Vyskytují se zde čtyři druhy mechovek. Nejčastější je  mechovce plazivá  (druh Plumatella repens), makroskopicky nerozeznatelná je P. emarginata. Oba vytváří hustě přitištěné rourky se světlými konci. Pokud je necháme v klidu ve vodě v misce delší dobu, vystrčí několik desetin mm velký podkovovitý vířivý aparát, tzv. lofofor. Při podráždění ho bleskurychle zatáhne zpět.  Hnědavé rourky  odstávající od povrchu kamene patří další mechovce rodu Fredericella. Ta má lofofor kruhovitý.  Čtvrtý druh mechovky, keřnatenka bahenní, vytváří nenápadná zoaria z řetízků  malých zooecií  seřazených do přímé linie, ze které pod  asi 60° úhlem vybíhají boční řetízky. I tento druh má kruhovitý lofofor.  Pokud vezmeme v srpnu až říjnu trs mechovek rodu Plumatella  a lehce ho rozemneme v misce s vodou, na hladinu vyplují malá tmavá oválná tělíska, tzv. statoblasty.  Pomocí  těchto statoblastů se mechovky rozmnožují a současně se jimi rozšiřují po krajině, např. na peří vodních ptáků.

Na kamenech si můžeme  všimnout malých bělavých jemných chomáčků. Jsou to kolonie prvoka keřenky; za zmínku stojí to, že jsou vidět pouhým okem.

Na povrchu kamenů lze nalézt bělavou ploštěnku mléčnou a někdy i nezmary. Na naplavených štěrkových jazycích lze objevit většinou korodované prázdné  lastury škeble říční. Živé jedince bychom mohli najít v bahně v klidnějších úsecích řeky. Z mlžů je v hrubším písku přítomna  okružanka říční, jejíž velikost i vzhled připomíná třešňovou pecku.

Z larev hmyzu nalezneme na povrchu kamenů plochou  rheofilní jepici sírožlutou (rod Heptagenia), která je nápadná  pruhovanýma nohama a třemi dlouhými štěty na zadečku. Rovněž je zde přítomna  podobná jepice peřejová (rod Epeorus), která jen dva štěty. Podobné larvy, ale jen se dvěma štěty patří pošvatkám. Běžná je zde pošvatka rodu Leuctra, jejíž imaga mají šedou barvu a křídla jsou stočena okolo válcovitého zadečku. V klidnějších úsecích toku a tišinách a ve spleti vodních rostlin bývají časté menší jepice rodu Baetis. Jsou nápadné rychlým kmitavým pohybem lupínkovitých  tracheálních žaber na zadečku.

K vzácnějším druhům ploštic, které se zde vyskytují, patří  hlubenka skrytá, kterou lze nalézt pod kameny v mělké vodě na štěrkových náplavech.

 Velmi hojné jsou červovité larvy muchniček, která bývají na povrchu kamenů a zejména ve spleti  lakušníků v proudící vodě. Nejsnáze je získáme protřepání  porostu v proudu; larvy se pustí a my je zachytíme do sítka níže po proudu.

V pijavek je možné nalézt  chobotnatku plochou a   hltanovku bahenní.

Z menších druhů ryb lze v porostech lakušníků chytit  hrouzka obecného.

 

Projdeme  do Božkova a odbočíme vlevo podél  Božkovského potoka. Na okraji pole odbočíme po silnici,  a z ní, na místě kde silnice začíná stoupat do kopce, odbočíme vlevo na pěšinu  podél okraji pole pod postupně se zvedajícím svahem lobezského „amfiteátru“.  Cest nás přivede k osamocenému domku ve svahu nad nivou.  Vlevo pod domkem jsou mezi poli ostřicové mokřady a odvodňovací příkop, který pokračuje dále pod svahem.

 

Zastávka 2 - Příkop  Lobezské nivy

Čas: 60 minut

V příkopu  při cezení sítem  nalezneme velkého okružáka  terčovníka vroubeného. Spolu s ním se vyskytuje i  plovatka blatenka bažinná. Z korýšů jsou v příkopech hojné berušky vodní a drobné  lasturnatky. Z ploštěnek je zde častá ploštěnka mléčná a ploštěnka kalužní.  Častí jsou menší brouci z čeledi potápníků (potápníček bahenní, potápník dvouskvrnný).   V betonové jímce na vody můžeme ve dně  pokrytém listím nalézt  až 10  cm dlouhou žížalici pestrou.

Ve vegetaci  na rozhraní svahu a  ostřicových porostů můžeme nalézt běžné větší druhy  suchozemských plžů.  Vyskytuje se zde hojně hlemýžď zahradní, dále asi poloviční  vlahovka narudlá z hnědočerveně zbarveným ústím. Stejně velká, ale páskovaná páskovka keřová má ústí s bílým návalkem. Jantarka obecná má tenkostěnnou jantarově zbarvenou ulitou, ktrou u živých jedinců prosvítá kropenaté tělo plže. Asi  15 mm vysokou a levotočivou štíhlou ulitu má vřetenatka obecná. Na vlhké půdě a  kusech dřev můžeme nalézt  vrásenku okrouhlou a  zemounka leského.   Druhem  teplejších hájů je  zde  na sutích se vyskytující keřovka vrásčitá.  Měkkýše zde reprezentují běžné mezofilní druhy, které potkáváme i v zahradách  a narušených biotopech.

 

Vrátíme se k řece u střelnice v Lobzích a na parkovišti  před střelnicí  zahneme vpravo okolo malého technického domku. Za ním je  malý příkop, do kterého vtéká voda z rybníčku v oploceném areálu střelnice.

 

Zastávka 3 - Příkop  a mokřady Lobezské nivy

Ve vodě nalezneme stejné druhy bezobratlých jako na předchozí zastávce. Hojná je zde navíc okrouhlice rybniční. Je to menší mlž s poměrně tenkými miskami, který je časný v silně eutrofních vodách. Zdrojem takové vody je malý rybníček za plotem, na kterém bývá větší množství  kachen. V samotném příkopu, pokud je dostatek vody, můžeme také nalézt okružáka terčovníka vroubeného a plovatku blatenku bažinnou. V mokřadech na protější straně řeky, za kosenou plochou golfového cvičiště, bychom v tůních a vodou vyplněných prohlubních mezi ostřicovými trsy nalezli další druhy okružáků, z nichž je pro toto místo charakteristický řemeník svinutý, svinutec běloústý  a malý předožábrý plž  točenka plochá s trvalým víčkem. 

 

Pokračujeme ale dále podél řeky.

 

Na topolech si můžeme všimnout zvláštního zduření řapíků listů. Tyto spirálovité hálky způsobuje mšice dutilka topolová. 

 

Přejdeme silnici a podél toku sejdeme asi 500 metrů, pak zahneme vpravo  směrem k panelovým domům ve svahu nad údolím. Cesta nás přivedena na místo starých  kamenolomů, dnes upravených do malého parku s jezírkem. U jezírka se zastavíme.

 

Zastávka 4 – Park přátelství

Jezírko, respektive dvě jezírka propojená krátkým kanálem, mají zajímavou faunu vodních bezobratlých. I zde je častá beruška vodní a nalezneme zde i některé vodní ploštice (bruslařky, vodoměrku, znakoplavku)   Na  povrchu drobných lístků okřehku trojbrázdého, který pokrývá vodní hladinu, můžeme nalézt  drobné okružáky:  jemnými spirálními liniemi zdobeného kružníka bělavého, plochého a silně lesklého kýlnatce čočkovitého  a  zploštělého a jemně ostnitého ostníčka žebrovaného. V menší tůni můžeme ve spleti vodních řas nalézt okružáka ploského.  Na hladině je běžný chvostoskok mákovka vodní.

Pokud  chomáč okřehku promneme  ve vodě v menší misce, na dno vypadají malé ploštěnky. Najdeme zde ploštěnku kalužní a ploštěnku tmavou.

 

Závěrem  provedeme souhrn. Upozorníme na rozdílnost  společenstev vodních měkkýšů  v řece a tůních. V tůních jsou běžné  druhy nivních příkopů s tůní, kterým nevadí nižší obsah kyslíku ve vodě. V proudící vodě jsou jen druhy náročné na kyslík.  Mizení tůní a jejich zazemňování a zavážení vede k nevratnému mizení  těchto druhů z krajiny. Náhradní stanoviště typu umělých tůní a jezírek umožňují přežívaní těchto druhů i v kulturní krajině.