4. Odhad doby trvání

Tento proces následuje až za určením zdrojů z toho důvodu, že použité zdroje často přímo ovlivní délku aktivity. Všeobecně platí, že čím lepší a početnější zdroje, tím kratší doba trvání, ale obecně tím vyšší náklady na zdroje. Zde přichází do hry rozpočet, který nikdy není neomezený. Z tohoto důvodu je nutné plánovat čas i náklady paralelně.

Pro samotný odhad lze využít několik metod. První možností je podívat se na podobné projekty nebo podobné aktivity v odlišných projektech. Ty často poskytnou hrubý rámec pro odhad doby trvání aktivity. Obzvláště vhodný je tento typ odhadu na počátku projektu, kdy ještě nejsou k dispozici podrobné informace. Jedná se o rychlý a levný přístup, nelze ale očekávat žádnou významnou přesnost, nejde-li o prakticky shodné aktivity se shodnými zdroji.

Další možnost představuje parametrický odhad, který vychází ze znalosti historických dat a konkrétních parametrů pro aktivitu v projektu. Z historie můžeme například zjistit, že přiřazené zdroje jsou schopny položit 25 metrů kabelu za hodinu. Musí-li být v rámci aktivity položeno 1000 metrů kabelu, pak podle parametrického odhadu bude tato aktivita trvat zhruba 40 hodin. Podobně lze tímto způsobem dělat odhady i pro náklady. Přesnost odhadu závisí na tom, jak extenzivní a přesné historické údaje máme k dispozici a nakolik se shodují s realitou.

Vždy existuje možnost využít expertního odhadu, ideálně za použití několika expertů a některé z metod pro nalezení shody, např. metody Delphi.

Poslední možností je tříbodový odhad, který se využívá ve spojení s dále rozvedenou metodou PERT. Pro každou aktivitu je odhadnuta nejpravděpodobnější, pesimistická a optimistická doba trvání. Očekávaná doba trvání se pak vypočítá jako jejich vážený aritmetický průměr dle vzorce


kde tE je očekávaná doba trvání, tO je optimistický odhad, tM je nejpravděpodobnější odhad a tP je pesimistický odhad.

Metoda tříbodového odhadu může být dále rozvedena při použití simulace Monte Carlo. Jsme-li schopni určit rozdělení náhodné veličiny, která dobu trvání popisuje, a máme-li k dispozici dostatečný počet odhadů (závisí na rozdělení), můžeme namodelovat dobu trvání každé jednotlivé aktivity jako náhodnou veličinu a nad těmito náhodnými veličinami dále pracovat a využít je k simulacím vedoucím k odhadu celkové doby trvání projektu.

Výstupem procesu odhadu dob trvání aktivit je seznam aktivit aktualizovaný o jejich doby trvání. Tím je připraven základní vstup pro navazující proces vytvoření časového rozvrhu.