3. Číslo

Číslo u slovesa má jinou povahu než číslo u jmen. Jako kategorie kongruenční pouze odkazuje ke kvantitativním vlastnostem substance, jež je nositelem děje. Množné číslo nevyjadřuje více dějů, ale skutečnost, že nositel děje je v plurálu. Mluvnické číslo u sloves je velmi těsně spjato s osobou.

2. os. pl. označuje nejen skutečné adresáty, ale při vykání i adresáta jednoho. V tom případě je ve všech složených tvarech pomocné sloveso v plurálu, ale příčestí činné a trpné jsou v singuláru:

volal jste    x jste volán       -  zdvořilostní forma.

Posun v osobě i čísle nastává v případě tzv. plurálu skromnosti - autorského plurálu (modestiae)

Význam:  nepřeceňovat význam vlastní osoby ve vědeckém zkoumání. Ale i to, že mluvčí či pisatel zahrnuje adresáty do společného zájmu o problematiku, o níž se píše nebo mluví.

Došli jsme k těmto závěrům.

Opačný efekt: plurál majestátní - v historických dokumentech nebo literatuře, sloužil k vyjádření moci, nadřazenosti mluvčího/ pisatele.

„My, Bolek, z Buožie milosti kněžě těšínské etc., vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúce uslyší...“

„My, Zikmund, z boží milosti král český, vzkazujeme věrným nám milým milost královskou.“