1. Úvod

Mluvnickým i významovým centrem české věty je české sloveso. Běžné české sloveso zahrnuje až dvě stě osmdesát  tvarů - je tvarově nejbohatší, díky tomuto množství tvarů může mít různé funkce větné - je především predikátem, ale má i funkce, které běžně plní jiné slovní druhy - substantiva - Milovat je krásné (zde je slovesný infinitiv podmětem) - a  adjektiva - umění milovat (zde je infinitiv přívlastkem).

 

Slovesné tvary mají schopnost vyjadřovat mluvnické významy.

Určité slovesné tvary (tzv. verba finita, VF)  vyjadřují osobu, číslo, způsob, čas, slovesný rod,  vid.

Některé z těchto kategorií mohou vyjadřovat i neurčité slovesné tvary (verba infinita, Vinf) - nikdy však slovesnou osobu.

milovat - být milován     -  rozdíl dvou tvarů téhož slovesa ve slovesném rodě       

milovat - pomilovat  -  dvě různá slovesa lišící se videm