Tvoření slov a stavba slova

Zatímco rozbor slovotvorný je dynamický, dvojčlenný, rozbor stavby slova (morfematický) je statický, vícečlenný. Jeho cílem je rozčlenit slovo na nejmenší členitelné stavební části, tzv. morfémy.

Při tomto rozboru žák uplatňuje analyticko-syntetického logicko-myšlenkového postupu. Využíváme ho při hledání příbuznosti slov a při nácviku určitých jevů pravopisu lexikálního.

Např. pravopis slova bezzubý si žák osvojí tehdy, když si uvědomí, že ve stavbě slova je předpona bez- a kořen zub, že tedy musí napsat dvě z.

bez - zub - ý

předpona kořen koncovka

K tomu, aby žák správně provedl rozbor stavby slova, měl by nejprve zvládnout rozbor slovotvorný. (Rozvine slovotvorný význam slova - bezzubý je takový, který je bez zubů.)

Podívejte se na animaci, která naznačuje, jak slovotvorný rozbor pomáhá správně provést rozbor stavby slova.

Přestože je rozbor slovotvorný důležitější pro pochopení logiky jazyka než rozbor stavby slova a jeho zvládnutí je předpokladem pro správné provedení rozboru stavby slova, ve školní praxi se paradoxně začíná rozborem morfematickým. Na 1. stupni ZŠ žáci nejprve hledají ve slově kořen, tj. část slova společnou všem slovům příbuzným, část před kořenem označí pojmem část předponová, část za kořenem označí pojmem část příponová.

Kořen je nositelem jádra slovního významu. Když žáci 1. stupně vydělují ve slovech kořen, provádějí to často mechanicky, považují za kořen libovolnou část slova, která může existovat samostatně, takže např. ve slově mlékárna uvádějí jako kořen lék. Rozvinutí slovotvorného významu pomůže žákovi pochopit, proč je takové řešení chybné. (Mlékárna je místo, kde se vyrábí nebo prodává mléko.)

Vyčlenění kořene slova bývá na 1. stupni ZŠ intuitivní. Žáci píší pod sebe slova příbuzná a společnou část pak dají do rámečku a označí jako kořen.

Nedostatečné množství nalezených slov příbuzných může vést k chybnému vyčlenění kořene. (Chybně: učitel, učitelka, učit, učitelský, naučit vyučit, doučit, zaučit - společná část -uči-. Správně: učitel, učitelka, učit, učitelský, naučit vyučit, doučit, zaučit, učeň, učební, učebnice - společná část -uč-).

Teprve ve fázi, kdy už si žáci mohou uvědomit celý slovotvorný řetěz, odstraníme intuici a řešení založíme na logické úvaze - mydlinka je malá mydlina, slovo mydlina vzniklo od slovesa mydlit - výsledek děje, sloveso mydlit vzniklo jako název činnosti od základového podstatného jména mýdlo, slovem mýdlo slovotvorný řetězec nekončí, mýdlo je prostředek k mytí, vzniklo od základového slovesa mýt, kořenem ve slově mydlinka je tedy -my-.

Rozbor stavby slova provádíme vždy od konce slovního tvaru. Na jeho konci stojí tvarotvorné sufixy. Na konci jmen stojí pádová koncovka, někdy může být nulová. Žáci ji poznají tak, že se mění při ohýbání.

Př: řed - i - tel - k - ou

řid - i - č - 0

s - pis - ova - tel - sk - ý

U slovesných tvarů mohou být tři typy koncovek:

a) osobní - pones - eš, děl - áte, trp - ím

b) rodová - vychoval - 0, vychoval - a, vychoval - o

c) infinitivní - předěla - t

Je rozhodně obtížné provádět rozbor stavby slovesných tvarů, zejména těch, které vznikly z kmene minulého, v učebnicích se tedy s rozborem těchto tvarů žáci nesetkají, je to nepřiměřeně náročné. Není však správné označovat -l v příčestí činném jako koncovku (-l- je nefinální tvarotvornou příponou).

Ve školní praxi je nutné určité zjednodušující pojetí osobní koncovky. Z hlediska diachronního najdeme ve tvaru trpím kmenotvornou příponu í a osobní koncovku m. Ve škole se však kmenotvorný sufix přítomného kmene pokládá za součást koncovky (tzv. komplexní osobní koncovka: vez - eš, pros - í, nes - eme, vol - áte, děl - ají, děl - ejte).

Přípony mohou být různého druhu.

Slovotvorné přípony jsou slovotvorným prostředkem, kterým se tvoří nová slova. Jak jste mohli vidět už v první animaci tohoto studijního článku, někdy se ve slově tyto přípony hromadí.
želez - n - ič - ář - sk - ý

Kmenotvorné přípony přiřazují slovo k určitému typu ohýbání.

Jak už bylo řečeno, ve školní praxi splývá kmenotvorná přípona kmene přítomného s osobní koncovkou.

V příčestí jsou kmenotvorné přípony kmene minulého před nefinálními tvarotvornými příponami.

Příklad: uč - i - l - a děl - a - l - i sáz - e - n - o

Tyto přípony můžeme najít i ve jménech, v jejichž slovotvorném řetězci lze najít sloveso.

uč - i - tel - sk - ý vy - chov - a - tel - k - a

Z hlediska diachronního najdeme kmenotvorné přípony také u přídavných jmen, odlišují tvrdé a měkké skloňování.

Srovnejte:

mlad - ý - 0 jarn - í - 0

mlad - é - ho jarn - í - ho

mlad - é - mu jarn - í - mu

mlad - é - ho jarn - í - ho

(mlad - ý - 0) (jarn - í - 0)

o mlad - é - m o jarn - í - m

mlad - ý - m jarn - í - m

Ve škole však opět pro zjednodušení splývá kmenotvorná přípona s pádovou koncovkou (mlad - ého, jarn -ímu...).

Předpony jsou buď slovotvorné (u-, při-, vy-, na-, ne-, pře-, do-, za-dělat), nebo tvarotvorné (po-jedu, pů-jdu, po-jeď). Slovotvornými předponami se vytvářejí nová slova, tvarotvorné předpony slouží k vytvoření tvarů futura či imperativu u sloves s významem pohybu.