1. Analýza výroby nebo nákupu (make or buy)

Cílem této techniky je určit, zda konkrétní zdroj, komoditu, dodávku nebo službu potřebnou pro projekt bude výhodnější nakoupit nebo získat zevnitř firmy. V některých případech není nákup možný (např. projekty výzkumu a vývoje), neboť se vytváří zcela nové věci, které zatím nikdo vyrobit neumí. I v takové situaci lze ale nakoupit součástky nebo nechat části prototypu zhotovit externě.

Rozhodnutí o výrobě nebo nákupu se provádí na základě dvou dimenzí – významu komodity pro projekt a kompetenci podniku ve srovnání s nejlepšími v odvětví (jinými slovy, zda by byl schopen podnik dodat interně produkt na stejné úrovni jako externí dodavatel). Řešení doporučená pro různé kombinace těchto dvou dimenzí jsou uvedena v následující tabulce:


Zdroj: Vlastní zpracování podle (Doležal, Máchal, Lacko, & kol., 2012)

Pokud je význam komodity pro projekt vysoký, ale kompetence podniku vůči nejlepším v oboru nízká, nemá smysl vyrábět komoditu vlastními silami, ale také není dobré ji pořizovat nákupem; nejlepším řešením je uzavřít strategickou alianci (dlouhodobý vztah), ideálně s nejlepším dodavatelem v odvětví.

Při rozhodování o způsobu pořízení je také nutné uvažovat o vytíženosti interních zdrojů – podnik může být schopen danou komoditu zajistit interně, ale nemusí mít volné kapacity, respektive by jejich uvolnění negativně ovlivnilo jiný projekt. Samozřejmě hraje velmi významnou roli i finanční stránka věci. Projekt nemusí mít v rozpočtu dostatek prostředků na to, aby se projektový manažer mohl rozhodovat dle výše uvedené matice. Nedokáže-li pak získat prostředky k navýšení rozpočtu, může být nucen přiklonit se k levnější variantě (což může být jak interní výroba, tak externí nákup).