Skloňování podstatných jmen

Ve výuce na 1, stupni postupujeme od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, proto začínáme od skloňování podstatných jmen rodu středního.  Ta jsou vždy v 1. pádě zakončena na samohlásku. Tvar 1. pádu je dostačující k tomu, aby žáci zařadili podstatná jména ke vzoru město  - koncovka -o - a ke vzoru stavení - koncovka -í. 

Je-li podstatné jméno v neutru v 1. pádě zakončeno ne -e/-ě,  je třeba říci si tvar 2. pádu a podle něj zařadit jméno ke vzoru moře - koncovka -e/-ě  nebo kuře - zakončení -ete/-ěte.

Vzor město je tvrdý, vzor moře je měkký,  vzor stavení je tzv. vzor dlouhý a vzor kuře je vzor smíšený.

Zdroj: učebnice pro 4. ročník, nakladatelství Fraus

Vzor město má podvzor středisko.

V 6. pádě jednotného čísla u vzoru město mohou být koncovky -e/-ě  nebo -u.

Koncovka -ě/-e je starší - u starých původních slov - v hnízdě, na plátně, na seně, o mase, na kole a u jmen na -dlo - v jídle, na sedadle, v letadle,

v ustálených výrazech  - na jaře, v létě, ve městě.

Koncovku -u mají podstatná jména podvzoru středisko, s kmenotvornou příponou na g, k, ch, h - na středisku,  na tágu, na víku, o blahu, o suchu, v uchu, ve středisku.

U některých jmen mohou být obě varianty - v mléku i v mléce, v kožichu i v kožiše.

V 2. pádě množného čísla má podvzor středisko varianty středisek/středisk. 

V 6. pádě množného čísla jsou koncovky - ech, - ích, - ách.

Původnější, nyní však nejméně častá je koncovka -ích - je dnes zachována v podstatě jen u frekventovaného slova středisko - na střediscích.  Lze i na střediskách. 

Koncovku -ách najdeme u zdrobnělin se sufixem -(č)ko:  o tělíčkách, děvčátkách, dřívkách, srdéčkách.

Základní koncovkou většinou u původních slov je - ech - ve městech, slovech.

Moře - má podvzor sídliště - liší se v 2. p. mn. č.  - sídlišť, bojišť. Pohybné -e je u vejce 2. p. jedn. č.: vejce  2. p. mn. č. - vajec

Zdroj:  učebnice českého jazyka pro 4. ročník, nakladatelství Fraus

U vzoru kuře je nepravidelnost ve skloňování.  S výjimkou 1., č. a 5. pádu je kmen rozšířen v jednotném čísle o -et- a v množném čísle o -at-. Skloňují se podle něj jména mláďat jako štěně, ptáče, mládě, ale i jiná jména: koště, doupě, vole, poupě, hrabě, kníže.

Stavení - podle vzoru se skloňují abstrakta - v plurálu se jich užívá málo, proto nerozlišenost pádů i čísla není tomuto typu na závadu.

Produktivní typ - substantiva verbální, hromadná, místní (Vrchlabí), jiná - vzniklá z předložkových spojení - nadloktí, období, bezpráví.

Podstatná jména oko a ucho jsou v jednotném čísle středního rodu,  v množném čísle jsou středního rodu pouze tvary oka a ucha.  Tvary oči a uši patří k rodu ženskému.