1. Vymezení přívlastku

V kapitole Základní pojmy ze syntaxe jste se dověděli, že ve valenční syntaxi se základní větná struktura dá zapsat tzv. gramatickým větným vzorcem. Do něj patří pouze nutná doplnění slovesa, tzv. členy obligatorní.

Přívlastek (atribut) nemůže být nikdy sám o sobě součástí gramatického větného vzorce (valenčním doplněním slovesa). Vyplývá to z charakteristiky přívlastku, který blíže určuje syntaktické substantivum.

zajímavé knihy                                  něco dobrého                         o čemsi záhadném

Všimněte si, že syntaktickým substantivem jsou ve výše uvedených příkladech i zájmena něco a (o) čemsi. Ve větné struktuře totiž plní funkci skladebního podstatného jména.

Rozlišuje se přívlastek shodný (atribut kongruentní) a přívlastek neshodný (atribut nekongruentní).

Závislost přívlastku shodného na řídícím jméně je vyjádřena shodou.

Přívlastek shodný se shoduje s určovaným substantivem v pádě, čísle a rodě.

Bývá vyjádřen

  • adjektivem -  bílý klobouk,   bílá čepice,   bílé světlo
  • zájmenem ukazovacím nebo přivlastňovacím -  toto jablko, ve svých knihách
  • číslovkou  -  první láska,  dvoje boty

Za shodné považujeme i přívlastky  vyjádřené nesklonnými adjektivy - přejatými nebo nespisovnými -  lila šaty,  senza  film.

Všimněte si následujících rozvíjejících větných členů. 


         Pks                                  Pkn                      Pkn

Pokud byste jako rozhodující kritérium pro určení rozvíjejících větných členů použili otázkovou metodu, mohli byste dva z těchto větných členů určit chybně  (učitel koho, čeho?  češtiny,  učitel kde? na gymnáziu).   Otázka koho, čeho směřuje k předmětu, otázka kde směřuje k příslovečnému určení.

Všechny rozvíjející větné členy ve výše uvedeném příkladu jsou přívlastky,  rozvíjejí a blíže určují podstatné jméno.

Jak rozlišit přívlastek shodný a neshodný?  Zkuste spojení přívlastku s řídícím substantivem skloňovat.  Tvary jména v přívlastku shodném mění tvar spolu s řídícím substantivem,  tvary jména v přívlastku neshodném se nemění, zůstávají ve všech pádech stejné.

        Přívlastek shodný                                     Přívlastek neshodný

  1. dobrý učitel                                                        učitel češtiny
  2. dobrého učitele                                                 učitele češtiny
  3. dobrému učiteli                                                 učiteli češtiny
  4. dobrého učitele                                                 učitele češtiny
  5. dobrý učiteli                                                       učiteli češtiny
  6. o dobrém učiteli                                                o učiteli češtiny
  7. dobrým učitelem                                               učitelem češtiny                                      

         

Ve skladební dvojici něco dobrého  je dobrého  také přívlastkem shodným, neshoda v pádě se zde týká jen 1. a 4. pádu, jinak se toto spojení skloňuje společně.  

Ve školní praxi se často setkáváme s mylnou generalizací, že přívlastky shodné jsou v pozici před podstatným jménem, zatímco přívlastky neshodné jsou v pozici za podstatným jménem.  Toto tvrzení je mylné.  Můžete si vyskloňovat spojení smetánka lékařská a zjistíte, že jde o přívlastek shodný v pozici za podstatným jménem.

Za jménem stojí přívlastek shodný

  • v odborných názvech  - v souslovích:  pstruh potoční,  hřib dubový,
  • v tzv. tradicionalismech, např. ve jménech historických osobností:  Karel Čtvrtý nebo v názvech historických území: Markrabství moravské,
  • ve větách, v nichž je potřeba vlastnost vyjádřenou přívlastkem zdůraznit: Teď přejděte k otázce druhé....,
  • ve větách citově zabarvených, v nichž přívlastek vyjadřuje vlastnost slovem citově zabarveným Co ta holka nešťastná zase provedla.....,
  • přívlastek rozvíjející zájmena nic, něco, cosi:  nic zvláštního, něco nového, cosi nezvyklého.

Přívlastek může být také vyjádřen podstatným jménem. V takovém případě se s řídícím jménem shoduje v pádě, nemusí se s ním shodovat v rodě a čísle.

1.  Sýkora koňadra  -  první jméno vyjadřuje druh, druhé jej specifikuje - je to přívlastek   shodný.

2.  Pes Alík   - ve jménech zvířat je vlastní jméno přívlastek shodný, protože odlišuje jedince stejného druhu.

3.  Básník Neruda, profesor Dvořák, pan Novák  - v těchto spojeních naopak považujeme obecná jména za přívlastky.  

Má-li v určité komunikační situaci vlastní jméno rozlišovací funkci, lze ho považovat za přívlastek:  Ordinuje dnes doktor Trávníček?  Ne, ale ošetří vás doktor Pávek.

4.   Specifická je situace u spojení  město Tábor.    Vlastní jméno lze použít jako přívlastek shodný, bude-li měnit tvar spolu s řídícím jménem:  Rada města Tábora, nebo jako přívlastek neshodný, tzv. nominativ jmenovací - Rada města Tábor.


Přívlastek neshodný

Vzpomeňte si na výklady o prostředcích vyjádření determinace.  Zmiňovali jsme se tam o tom, že přívlastky neshodné mohou být
  • rekční   -  oprava úlohy,   plýtvání vodou, umění milovat,
  • přimykající  - jízda nahoru, počasí u moře.
Přívlastek neshodný může být vyjádřen
  • podstatným jménem  -  kytice růží,
  • přídavným jménem - názory jiných,
  • zájmenem - země nikoho,
  • číslovkou - čaj o páté,
  • příslovcem - cesta domů,
  • infinitivem - šance vyhrát.