1. Učivo o souvětí

Pokud chcete, aby žáci určili, zda to, co jste napsali na tabuli, je věta jednoduchá, nebo souvětí, není lingvisticky správné zeptat se: "Jakou větu jsem napsal(a) na tabuli?"

Souvětí je spojení dvou a více vět do jednoho celku, nelze se tedy ptát pojmem věta, ale pojmem větný celek.  Jaký větný celek jsem napsal(a) na tabuli?


Uvědoměle poznávat souvětí mohou žáci až tehdy, když znají pojem určitý slovesný tvar. Do té doby je poznávání souvětí pouze intuitivní, na základě zvukových prostředků.

Je chybné učit žáky, že větu jednoduchou a souvětí odlišíme podle počtu sloves.

Všimněte si následujícího větného celku:

Mohl bych o tom začít pochybovat.  

Kdybyste určovali druh větného celku podle počtu sloves, museli byste říci, že je to souvětí, protože v něm jsou tři slovesa:  mohl bych, začít, pochybovat.

Je to ale věta jednoduchá, protože obsahuje jediný určitý slovesný tvar mohl bych (tvar v osobě 1.).

Při rozhodování je tedy dobré ve větném celku podtrhávat určité slovesné tvary a spočítat je. Je-li jich více než 1. jde o souvětí.

Žáci zjistí, že věty jsou v souvětí oddělovány čárkami nebo spojovány spojovacími výrazy. 

Všimněte si, že je v poučce použito slovní spojení spojovací výraz, nikoli spojka. 

Spojovacími výrazy totiž mohou být tři různé slovní druhy:

  • spojky,
  • vztažná zájmena,
  • vztažná příslovce.
Protože žáci ještě bezpečně neumějí určit zájmena a příslovce v době, kdy se seznamují se souvětím,  používáme termín spojovací výraz.


Podívejte se na ukázku učiva o souvětí z učebnice pro 4. ročník nakladatelství Fraus.